Ze soutěže rovnou sem - snad se to může když je to poprvé?

:o)

snad nepobouří, ale bude čtivá. Není to porno, ale spíš je to realita minulosti. Fikce, která se děje asi do dnes.

Důležité je se chtít odlepit

O vývoji v naší milované

Ranný sběr prožitků

Jedním z úkolů, abych složila zkoušku ve škole, bylo zpracovat literárně nějaké téma z Bible. Tak jsem se snažila pojmout to netradičně. (Zkouška je naštěstí v kapse!)

Jen krátké zastesknutí po mém druhém domově. Ten písek a vlahý vánek cítím ještě teď!

Přináším vám další sci-fi příběh, ale tentokrát trochu z jinýho soudku. Tato povídka bude psána z pohledu jednoho ostrýho chlápka :D, takže i jeho slovník nebude postrádat vulgarismy... Budu opět ráda, když mi tu zanecháte nějaký ten komentář, jestli byste chtěli pokračování nebo ne.:) O čem tato povídka zhruba je se dočtete ve sbírce.;)

Hlavní hrdina J.D. konečně po svém dlouhém putování, kdy byl nucen opustil svou rodnou zemi, narazí na městečko na kraji pouště, které nese poklidný název, avšak to stejné se nebude moci říct i o městu samém. Poklidné rozhodně není. Podle všeho to vypadá, že tu už nějaký ten čas nevládla ruka zákona. Buď je daleko nebo si právě odskočila na panáka do některého z lokálů. A tak zde platí nemilosrdný zákon psaný kulkami - zabij, nebo budeš zabit. Ale jelikož J.D. sám má důvod k tomu, proč před zákonem utíká, rozhodne se zde na čas uchýlit. Jenže ani pobyt zde pro něj nebude ani zdaleka tak poklidný, jak si představoval. Problémy si ho i na tomto bohem zapomenutém místě najdou. Příběh o muži, který hledá pravdu, utíká před zákonem a zaplétá se s bandity jen proto, aby přežil další den a přiblížil se k rozlousknutí tajemství, které skrývá ve své hlavě, jen si na něj nemůže vzpomenout... Podaří se mu to nakonec? Vzpomene si, co se onu osudnou noc stalo? A když ano, uleví se mu, nebo se to všechno jen zhorší? Dostane se mu zaslouženému klidu v srdci, nebo bude prahnout po pomstě? ________________________________________________________________ Tenhle nápad na povídku mi leží v hlavě už pěkně dlouho, tak jsem se pustila do psaní a zatím mi to jde docela od ruky, proto vám sem dám zatím 1. část 1. kapitoly. Je to úplně něco jinýho, než píšu, nebo jsem spíš zvyklá psát.:D Nevím jestli se vám to bude líbit, jelikož se bude jednat o ''kovbojku'' podlé mého stylu, ale třeba se někdo, kdo to bude číst najde... Každopádně budu ráda za váš názor.:) ________________________________________________________________ EDIT: 12.6.2014

Pokračování, ať se líbí, i když toho moc neříká.:) ________________________________________________________________ EDIT: 12.6.2014

Ano, zázraky se dějí. Příběh který budu vyprávět se skutečně stal. V šedesátých letech minulého století kdy jsem se učil být jezdcem z povolání v dostihové stáji u trenéra Truhláře. Bylo mi šestnáct let a vážil jsem čtyřicet osm kilo.

Plánuji pokračování. A mimochodem, zdálo se mi to v noci z pondělí na úterý :)

V této povídce jsem opět něco zažil osobně, něco vyposlechl a něco jsem si trochu "přikrášlil". Příznivci seriozní literatury nechť zváží pokračování v četbě.

Trošičku halloweenská...

věnováno všem neúnavným přijímačům a vysílačkám...

aneb Jak jsem se stal málem zlepšovatelem

Patolog a chirurg mají něco společného: nejprve získání operačního preparátu a potom jeho vyhodnocení. Chirurg odstraní chorobný orgán a dá si potvrdit nebo objasnit diagnózu patologem. Ten malou částečku dodané tkáně nejprve zpracuje, aby ji mohl mikroskopicky vyšetřetřit a potom chirurgovi jeho diagnózu buď potvrdí nebo vyvrátí. V každém případě má v tomto procesu poslední slovo pouze a jedině patolog.