Spolubydlící

Spolubydlení, kdy v jednom bytě bydlí více na sobě v podstatě nezávislých lidí, kteří užívají všichni společné prostory, jako je kuchyň, koupelna a výjimečně obývák, pro mě není novinkou. Žiju tak už 9 let. Nicméně moje zkušenosti za tu dobu by vydaly na román.
Příklady:
Králíkofyl, jak jsem začala přezdívat chlapovi, u kterého jsem bydlela spolu s jeho králíkem. Domluva zněla, že v tom 1+1 budu přes týden já a o víkendu on. Králík byl stálý nájemník. Bohužel králík byl taky nejnáročnější. Takže sdílel všechny prostory. Bohužel měl volný pohyb po bytě. Tím pádem se do jeho blízkosti nesměly dostat věci, které by případně mohl roztrhat. Takže jsem spala v jednom pokoji spolu se všemi potravinami a i odpadky. Jinak by to skončilo rozneseno po bytě. Hygiena v tomto ohledu byla opravdu okrajovým tématem. Nevydržela jsem to déle než asi měsíc.
Vytápěč. Spolubydlící, který se vehementně sprchoval. Což se dobře snášelo v jiném 1+1, kde jsme bydleli a kde byl klasicky spojený záchod s koupelnou. Sice jsem nemohla na záchodě nechávat toaleťák na podlaze, jelikož byl komplet promočený po jeho sprše, ale aspoň tím nevytápěl sousedy, což se v následujícím 3+1, kde jsme bydleli, skutečně stalo.
Pornoherec. To je kapitola sama pro sebe. Ale po výměně zámku, když neplatil nájem, ale klíče stále měl, zavolaných policajtech pro násilné vniknutí do bytu (už tam nebydlel a násilné v tomhle případě znamená, že jsem stála ve dveřích, když se tam dostával), vykradeném sklepu a vydírání z jeho strany, už mám nyní klid a předpokládám, že mu nestojím za to, aby tady ještě něco prováděl. Možná jsem naivní.
----
Další a další story, co nepopíšu v malém odstavci, by se našly snadno. Momentálně mě však současný spolubydlící opět postavil před zajímavou zkušenost. Je to ještě mladíček oproti mně. Proto se snažím chápat jeho styl bytí, kdy v sedm ráno je čas jít spát. Noc pak trvá minimálně do jedné odpoledne. Když já náhodou přijedu až nočním busem a on zrovna večeří a tou mojí nočkou jede do města, trochu mně to přesvědčuje, že už asi jsem za zenitem a dávno už neumím pařit, jak bych měla. Ale trochu mě děsí „ti ostatní“, asi spolubydlící.
První v řadě je Markéta. Jednou večer mi spolubydlící řekl, jestli by mi vadilo, kdyby tu nějaký čas s námi bydlela nějaká kamarádka a jak bychom to řešili finančně. Řekla jsem, že do půlky měsíce zdarma, kdyby dýl, bude platit nájem. Druhý den v obýváku seděla holka, kterou mi představil jako Markétu. Markéta tu byla i den na to a i potom a pořád. Usoudila jsem, že to bude ona. Jednou večer mě z postele vyhnal zvonek. Byla to Markéta. Jestli je Martin doma. Řekla jsem, že nevím, a v tu chvíli vykoukl z pokoje. Řekla, že je ta Markéta, co má u něj věci, a jestli ji pustím dál. Včera mi řekla, že o víkendu se stěhuje už pryč. Včera byl pátek.
Pak máme společný obývák a ten je jediným kuřáckým prostorem v bytě. V obýváku je roztahovací gauč, určený pro návštěvy. Návštěvou chápu člověka, který přijel z větší dálky a než aby jel na otočku zas domů, raději ho tady nechám přespat. Zároveň tuto návštěvu čekám maximálně jednou, dvakrát do měsíce. A pouze, když ji nejsem schopná ubytovat u sebe v pokoji, pak jí přenechám obývák. Ve skutečnosti jsem však obývák použila za 4 roky bydlení zde jen jednou. Jinak se vše snažím řešit bez omezování ostatních.
Můj spolubydlící to zjevně vnímá jinak. Ještě se mi tento měsíc nestalo, že bych se rozhodla jít v 10 dopoledne na cigárko do obýváku a tam nespal cizí chlap. Který tam samozřejmě spí do té 1, 2 odpoledne. Takže nejen, že nemám šanci kouřit, ale ani kouknout se na TV, najíst se jinak než v posteli, nebo případně se pustit do úklidu bytu. Jsem vězněm ve svém bytě. Snažila jsem si o tom s ním promluvit.
„To je jen Jarda, tomu to nevadí.“ Jenže mně to vadí! Přesto jsem překonala své slušné vychování a opravdu jsem prostě do obýváku vlezla bez ohledu na to, jestli tam někdo spí. Zapálila jsem si u balkonu. Chlapík se nevzbudil. Jen se lépe přikryl a otočil ke zdi. Jardovi, jestli to byl on, to opravdu nevadí. Gauč po svém odchodu už ani neskládá zpátky. Patrně ho tu zítra potkám zas. Opravdický spolubydlící (myšleno ten, se kterým mám sepsanou dohodu a který platí nájem) odjel pryč. Žiju tu s Jardou, kterému to nevadí, a Markétou, která tu má jen věci.