Jan Maren

V kategorii není uvedeno zařazení o kamarádství a Marcelka nechce být nazývána jako přítelkyně, což akceptuji. Ač vím, že platonické přátelství, zvláště ve zralém věku, mezi mužem a ženou možné je. Měl jsem zde v NSR tři takové přítelkyně, Němky. Neměli nic proti oslovení Freundin, přítelkyně. Ale akceptuji u každé lidské bytosti to, co si přeje a nepřeje. Myslím, že více anotace netřeba. Protože z legrace píši také limericky a je mi škoda, obětovat na to místo a den pro nová díla na libresu, budu je dávat abecedně jako druhé dílko za každou mou básní - k pobavení. Jako snad každý na libresu, mám své náladové výšiny a propasti a limerick mne samotného rozesměje a přinese uvolnění. Nejsou to básně - jen rýmovačky. Kdo nechce, nemusí je číst.

K básni mne inspirovala poetická jména dnů v češtině, kterě v němčině byly, ale nejsou a v angličtině nebyly. Je trochu poetičtější než němčina. V poli jsou dvě básně, druhá je VELIKONOČNÍ SONET Zítra totiž končí Velikonoce a musím si odpočinout, po tom shonu.

Nalézám mou inspiraci a Múzu, která mne pak navštíví všude. Našel jsem ji i ve včerejším mikroforu v rozhlase dvojce. Nechlubím se cizím peřím, jen tou inspirací. Báseň je psána z části v rýmech, z části ve volném verši. Neměl jsem dost času, upravit ji do konečné formy, ale učiním tak později.

Veseké Velikonoce všem !

Již v mládí ke mě chodily kacířské myšlenky. Myslel jsem si, že Ježíš na kříži zemřel jen klinickou smrtí a byl v jeskynním hrobě vrácen k životu. Církev ve svých bohoslužbách má také podivné myšlenky, občas je poslouchám, - ze zvědavosti. Nedávno kázal kazatel že Bůh nám dal sám sebe a dále – že Bůh pro nás zemřel na kříži. Ježíš žádný Bůh nebyl, byl syn Boží jak sám prohlásil. A za proroka jej měl také Mohamed a hlásal svým stoupencům, aby byli snášenliví vůči náboženství křesťanů a Židů. Ani stopy o agresivitě proti nim. Bůh se nikdy nenarodil a nemůže zemřít – ten názor jsem tu četl v cizích řečech od osvícených theologů a filozofů, rovněž tak o jeho klinické smrti, o „neposkvrněnémL“ početí panny Marie a jiných smyšlenek církve. Osvícený filozof Paul Brunton (1900-1983) napsal, že Příroda v tomto případě nedělá žádných vyjímek – nikdo se nemůže narodit jen z Ducha Svatého. Jiný osvícený filozof napsal : „Věřte svým myšlenkám, jsou vaše vlastní a pravdivější než dogmata a jiná hlásání světa. Přicházejí z vašeho nitra, z duše“

K básni mne inspirovaly dvě věty básnířky kvítka. Rozesmál jsem se nad jejich "silou" a originalitou. Mají stejný název : "CIHLA" Ty dvě věty jsem trochu upravil a báseň jí poslal. Dostal jsem dovolení, uvést ji na libresu a tak ji zde podávám, trochu "šmrncnutou" Velikonocemi. Je ve tvaru amfory. Druhá, "ŘEKNĚTE" - je výlučně moje báseň. K oboum básním bych chtěl jen poznamenat, že k člověku nepřichází láska proto, aby bolela. Ale bolí, protože je každý z nás nedokonalý a nesprávně lásku aplikuje a s ní zachází - a to potom bolí.

Tato úvaha, esej, fejeton je určena především básnířkám a žením, ale samozřejmě ji mohou číst i mužové. Je napsána z vlastní hlavy, srdce, já totiž někdy myslím dokonce i vlastní hlavou. :-) Nikde jsem nic podobmého nečetl a moje přítelkyně mi sdělila, že něco podobného dosud nečetla a neslyšela. Proto ji zde publikuji - pro ostatní k zamyšlení. Vznikla v době mého "celibátu", v době, kdy jsem žil íc jak 30 let bez ženy. Samota přináší časo své bohaté plody, básnířky a básníci. Nebojte se jí ! Esej má 6 stran A4, kdo si ji chce vytisknot a zaujal (a) jej, ať tak učiní a dá ji číst i svým přátelům a přítelkyním. Děkuji srdečně.

Nic mne nenapadá. Báseň to říká sama.

Psáno včera. Není to tak docela pravý sonet, v prvním trojverší nesleduje schema rýmů ccd nebo cdc. V druhém je schema dodrženo - je to holt sonetekzmetek. Omluvte to, básnířky a básníci. Pobýval jsem na Slovensku dva a půl roku. Takže ovládám vlastně teď 4 cizí jazyky plus bídně francouzky.

Taté báseňka byla napsána v dubnu 1986 v nemocnici, po částečné amputaci prstů u nohy. Měl jsem omrzliny 2 a 3 stupně. Omrzliny jsem si přivodil poté, co mi německá ochrana ústavy podala bezdůvodně a zcela bez důkazů záludně drogy kdy byl v noci mráz - 15 °C. Protože straší v mém životě až dosavad, rovněž bez důvodu, podal jsem nedávno žalobu u European Court of Human |Rights, která byla přijata v březnu t.r. pod číslem 9949/13. Jsem zanešený bezdůvodně v počítači tajných služeb a to je směrodatnější, než život bez jakýchkoli přestupků proti zákonu. Kdo by se domníbval, že je něm. tajná služba lepší, než bývalá StB, velice se mýlí. Kdo by mi nevěřil, ať se podívá na www.basnicky.cz Pod nickem jang-tse je uveden můj profil, se správným věkem, dnem zaregistrování 18.05.2012 a skutečnost, že ovládám tři řeč. Potom ať se podívá na www.automaticboard.com. Je tam uveden můj inzerát ve třech řečech že hledám někoho z Česka s kým bych si mohl dopisovat. falešný věk 40 let, správná email adresa a datum registrace na tomto serveru 16.05. 2012 Nevěděl jsem vůbec, že tento server existuje, až mne na to upozornil jeden muž z Česka, který se domníval, že jsem žena a chtěl si dopisovat. Kdo dělá tyto šakaliny ? Hacker (hakr) internetový pirát ? Jedna dívka, která ovládá jen francouzštinu a angličtinu, dostala ode mne české básně. Rovněž na libresu dostala jedna básnířka ode mne email v řeči německé. Od koho ? Zůstávám zde vždy u mé mateřštiny. V dobách normalizace hodil Němec na podlahu poplivanou desetimarku a pan vrchní ji zdvihl, utřel a dal do kapsy. Bohužel jsou mnozí Češi i dnes podplatitelní a Němci si pro své šakaliny zřejmě na obou lit. serverech někoho našli našli. To je vše.

Báseň je z hotové sbírky SLZY Z KRUNÝŘE a je o mé lásce z mládí.

Je o blahopřání ve verších k brzkému výročí narozenin. Více anotace netřeba. Barevnou růži není možné zde zobrazit.

Červená Opice Žere Zelený Meloun Fakira. Tak jdou za sebou barvy spektra, v začátečních písmenech této věty : červená, oranžová, žlutá, zelená modrá, fialová. Není to malý zázrak že smíchané dohromdy tvoří denní světlo ? A denní světlo je zase do barev rozloží ? A co se nových slov týče : Zdají se mi sny v české, německé a občas i v anglické řeči. Jedné noci před několika roky se mi zdál sen v angličtině. Seděl jsem v nějakém baru vedle mladé, asi dvacetileté dívky. Byl jsem o její věk starší a bavili jsme se spolu. O čem, to už dnes nevím. Pamatuji si jen, že mi v rozhovoru řekla : " You are an old, sulky man. " Ráno po probuzení jsem se musel podívat do anglicko-německého slovníku, co sulky znamená. Věděl jsem jen, že ten výraz znamená ve sportu dvojkolový vozík, na němž sedí jockey a vozík je tažen závodním koněm. Druhý význam jsem neznal. Znamená mrzutý, nevrlý, zasmušilý. Někdy mne napadne i nové české slovo, ale nechávám si je pro sebe, nejsem Kolár, Jungman, Pavel Eisner nebo jiný filolog.

Ti dříve narození se možná upomenou, jak se mluvilo tehdy v rozhlase. Úroveň mateřštiny se nezměnila přes noc. Ještě v ní strašil český Cicero, Jakeš a jiní. Mluvilo se smysluplně o lídrech, brífincích , samitech a jiných kalamitech a jezdilo se na stáže, kupř. až do Finska, k Lapioncům, Samekům a importovalo se do Československa nové náboženství, v čele s Bílou Sobí Matkou. Neujalo se, zaplať Pámbu. Hádky v parlamentu byly skvost, radost poslouchat. Pomalu se to změnilo a já se musím zastat kupř. rozhlasu Prahy dvojky. Poslouchám ji každý den, od rána do večera. Vysílají dobrou hudbu, českou i zahraniční a texty jsou zpívané básně. Když tam mluví odborník, lékař, herec,překladatel, mluví odborně a dobrou češtinou. Člověk zde může slyšet Horníčka, Menšíka, Jana Wericha, Jitku Molavcovou, Hlustvistviháka a jiné veličiny, které rozechvívají smíchem bránici, že málem puká. Tolik k dnešnímu rozhlasu. A přesto se ještě najdou reptači a mektaři a jiní zametači kultury, kteří to chtějí slyšet jinak. Tato báseňka vznikla v sametové revoluci a byla včera trochu upravena, moc ne. Vyhrabal jsem ji ze šuplíku pro ty později narozené. Snad se i oni zasmějí. Je psána záměrně v hovorové, strašné češtině - neboť i tak se tehdy mluvilo.

Když mi bylo 20 let, přál jsem si napsat při psaní básně KAMENY, napsat ji v grafickém tvaru. Tehdy to bylo jen s velkými obtížemi možné. Pamatuji si z ní jen úryvek : Znám slova, jsou to kameny/tvořící stavbu hradu./Znám slova, jsou to plameny, hořící od východu ku západu... Dál to neumím, paní učitelko, zapoměl jsem. Mou první grafickou jsem stvořil později pracně na starém psacím stroji, ale znamenalo to únavné počítání. Dnes je to na počítači hračka. Ale grafický tvar nesmí být na úkor obsahu básně. Dnes mám básně ve tvaru žehličky, rostlinného listu, soudku, kříže a pod. Tato báseň má tvar poháru, číše a myslím, že není na úkor obsahu. Posuďte sami, básnířky a básníci.

Co říci v anotaci. Je to pravdiví a upřímné doznání- bez vychloubačnosti

Báseň říká anotaci sama.

Všem básnířkám a básníkům, kteří měli pro mne povzbudivá slova před mým odjezdem na onkologickou kliniku. Operace se nekonala, protože byl nádor již příliš velký a údajně vystřelil již metastázy do páteře. Jel jsem tam plný strachu a neklidu, který ze mne spadl, když jsem se dozvěděěl, na čem jsem. Mám prý už jen dva měsíce života před sebou. Ale lékař, který mi to řekl, byl příliš mladý na to, abych mu uvěřil. Poslední hodinku určuje vždy Pámbu - a já se tak necítím. Ale maně mne napadá věta, kterou jsem kdesi četl a nevím od koho je : " Nothing can settle the mind of a man so wonderful like the certainty, that he will be hung up in the morning." Nic neuklidní tak nádherně mysl muže jako jistota, že jej ráno oběsí. Je to prřavda, jistota zbavuje strachu a neklidu a to mne inspirovalo k dnešní básni.

Je to sci-fi povídka, která se nebude pravděpodobně líbit ze začátku ženám, ale prosím ať se jí prokousají až ku "zvratu" povídky. Možná, že se pak bude líbit.

V pondělí ráno mne vezou na kliniku deo Regensburgu. Chtěl bych poděkovat ještě jednou všem básnířkám i básníkům, kteří vyjádřili přesvědčení, že vše dobře dopadne. Báseň je určena mé lásce, kterou jsem potkal téměř před rokem na internetu. Od té doby vím, že neexistuje jen láska na první pohled, ale i na první slůvko - a ti dva se nemusí znát ani osobně aby vznikla.