ESEJ O MILOSTNÉM AKTU

LEDEN 2012

MILOSTNÝ AKT
( Essay - Esej )

Milostný akt milované a milující ženy by měl být především konejšivý, chlácholivý, milosrdný, léčivý a hojivý jako balzám. Skutečné „vzdání“ ženy by nemělo být pasivní podrobení se milostnému aktu, ale laskavost bez zábran, vyjádřená tělem. Takové milování tiší a konejší ; není bičováním smyslů, ale působí jako olej na rozbouřenou hladinu moře.

Velmi málo žen to ví a dovede. Většinou užívají své půvaby a používají je jako zbraně proti mužovi. Každá žena však má ráda prostřenou hostinu, a upravený stůl. Je hrdá na své kuchařské umění a je ráda, je-li za ně chválena. Milostný akt však zanedbává či přisuzuje mu větší důležitost, než má.

V posteli je její hostina podobna římským orgiím nebo mučednické smrti ; variacím mezi těmito dvěma oscilujícími póly se meze nekladou. Laskavost a milosrdenství jí i zde uniká.. Nedovede být milující služka – právě tak jako muž se buď stydí nebo nechce být k přáním a skrytým touhám ženy jen čeledín a posadit ji na trůn kněžny.

Tělo se někdy spontáně hlásí o svá práva. Oba by se tomu měli podvolit a vzdát se kdykoliv, kdy je to možné a vyžaduje to okamžik. Duševní život je možno vést i v posteli – kdo však to ví ? Erotika není nic jiného než oduševnělý sex. Většinou však vidíme erotiku jen v nějaké vnější formě, v obraze, v básni, v oblečení ženy, v jejím chování – ale nazýváme to sex, nebo sex-appeal. Často nazýváme erotikou i pornografii. V posteli se s erotikou většinou setkáváme jen zřídka.

I v posteli je těch nebí sedm, ale velmi těžko dosažitelných. I zde jsou to Boží dary, - nic jiného. Žádný hřích na tomto poli neexistuje, jen předsudky. Žena se s milujícím a milovaným mužem může v posteli milovat jako matka se synem, aniž by to bylo krvesmilstvo. Nebo jako dcera s otcem. Může být znásilněna – aniž by to bylo znásilnění. V opravdové, oduševnělé lásce je vše dovoleno, pod jedním znaménkem : Že je to požehnaná láska, do krve upřímná, otevřená a hrající si. Více se o tom psát nedá, protože ta pravá intimnost je tajemství těch dvou, které není nikdy sdělitelné nikomu jinému, - a které také s nikým jiným již neprožijí. Opravdová láska je nepřenosná jako cestovní pas. Opravdovou lásku potkáváme jen jednou, nanejvýš dvakráte v životě – a nezapomeneme ji po celý život.

Kdyby žena věděla, že to ani není možné, aby její muž prožil s jinou to, co s ní, přestala by být žárlivá a na nevěru se dívala jinýma očima. V posteli má vždy takového muže, kterého si zaslouží, nic víc. Opustila-li tu opravdovou lásku, je si tím sama vinna.

My se často snažíme, v tělesném styku, uchopit ty dary, které nám nepatří. To pak vede k excesím. V té pravé lásce je však dovoleno vše – ale člověk to může prožít jenom s jedním, určitým člověkem, který mu byl postaven do cesty. Nikým jiným, než Pánem Bohem. Potom z toho vznikají obrazy, sochy, básně nebo skandální romány. Ale jen jeden, jedna rozuměli. Nebyl to hřích, nebylo to nic nečistého, byl to život sám. Následující báseň byla napsána jen pro neznámou ženu.


Do ucha pošeptám ti dnes v noci
jak k mé kněžně:
Jazykem rozmazlím tě v posteli
tak něžně,
že ani nezavdychneš, nazalykáš,
až prosmýknu jím každou
tvojí smyčkou.
Budeš mne držet jak pod pokličkou,
a nevědět kde začíná, kde končí
svět,
až budu jíst a chutnat ten tvůj květ.
Až téměř nedýchat až nebudeš moci,
pak vědět budeš : V mé moci jsi dnes v noci,
a nikdo jiný nenabídne ti už jiné laskání.
To kosa vjela do úrody, do zrání,
a že to byla láska, která laskavá,
dnes v noci vším co chutná, tebe laskala.


Ženy většinou v posteli ztrácejí hlavu. Kdyby si ji ponechali na ramenou a samy otevřely svá ústa, prožily by ten milostný akt mnohem intenzivněji a bez té bezhlavé vášně. I ta je krásná, ale opakuje-li stále, přesytí. Vyřčená, vypovídaná rozkoš je zdvojnásobená rozkoš nejenom pro muže, ale i pro ženu. Ta se však bojí, otevřít )sta a vydechnout třeba : „ Co to s tou lžičkou děláš v mé mističce . . . „ či cosi podobného, co ji právě napadne. Žena může být i obscéní, proč ne ? Ale pokaždé, každou noc ? To není žádná bohatost vnitřního světa, než jen živočišná žádost a touha po obscenitách, která ji sžírá.


Teď
jemně rozlomím buchtičku tvou sladkou,
rozpůlím horce tu tvou hebkou, hladkou,
nádherně vlhkou mušli v rozkoši.
Miláčku nehýbej se ! Nech jej ve tvém koši
a otup jeho ostří jen tvou jemností,
tvým tepem krve, tvou hedvábností, hladkostí,
vlhkou a vláčnou něhou, tvým medem milosti.
Rozpáral jsem tě měkce žezlem mým,
ty svírej jej jen, až bude jako dým,
až bude jako dech, jak v tvém pokoji stín,
až v tobě prolne jak úhoř mezi břehy,
stane se částí tvé měkké teplé něhy,
a vejde sám do tvého skupenství,
vlhkého, hebkého, - do sametru ženství.
Dnes večer začíná, víš, ta tvá noc,
kdy nade mnou máš celou svou ženskou moc
a vedeš mne kam chceš, jak na provázku,
protože máš dnes v posteli svou lásku.


Pro davy, morální apoštoly a bigotní horlivce to mohou být samozřejmě skandální, pornografické a zvrhlé básně; dle doby, v níž společnos žije, - ale on je diktoval sám Pámbu, ať si pravověrní věřící myslí co chtějí. Charles Baudelaire stál kdysi pro své morbidní básně před soudem. Nechám se odsoudit také, ať už kýmkoli


Tys nádherně
mne zkonejšila,
moje milá.
Cítím tvé teplo
až do kostí,
jak rozlévá se
s radostí.
A v nepřítomnosti
žádosti . . .


MYSTERIUM : BUDOU JEDNO TĚLO


Teď vyměníme si i pohlaví.
Ty si mne vezmeš, já se ti vzdám celý
od špiček chodidel až do hlavy,
milovat nebudem'se jenom těly . . .

Já chci tvou ženskou rozkoš,
vezmi si tu mou !
Bude ti jako v pohádce !
Já budu téci kapka po kapce
a ty pršet budeš, stříkat jako letní bouře.
Budu mít trochu strach z toho dýmu, kouře,
v kterém se jak žena rozplynu
až ty mne budeš milovat jak muž
v slatdkosti tvého klínu.

Ach … Jak jej noříš do mé tůně !
|Je celá žíznivá, a po něm stůně.
Polož jej jemně mezi mé teplé břehy,
dnes v noci jsem tvá celá,
tající jak jarní sněhy .. .


¨

Poslední slovo mají samozřejmě jen ti dva. Žena sama ví, co se jí líbí, co ji vzrušuje, co ji uspokojuje. Láska kompenzuje všechno. V tělesném styku to není kompromis, ani v duševním, Je to kompenzace. Má-li člověk opravdu hlad, nasytí i ovesné vločky. Důležitá je jen ta laskavost a „ pohostinnost “, s kterou s kterou jsou předkládány. A porozumění. I zde platí biblické : „ Milosrdenství chci, ne oběti !“ Muž, který vyžaduje od ženy, čeho není schopna, je bláhový, domnívá-li se, že by ji to uspokojilo a jeho také. Buď má nesprávnou ženu v posteli a nebo jí musí mnohé vysvětlit a s láskou odstranit všechny zábrany a zádrhele v její mentalitě. To nádherné, uvolněné milování také léčí tělo, je balzámem i pro duši, ba, dokonce i hojí a přináší více zdraví. Velký nedostatek v milování škodí právě tak jako přemíra. Plnost života, nikoliv askese a nikoliv přežírání nás činí šťastnými.

MYSTERIUM MILOVÁNÍ


A chceš-li říci :“Já jsem běhna,
a celá zjihlá mám mokrá stehna,
tak to klidně řekni !
Buď prostě taková, jak ty chceš,
a prováděj své nápady.
Odmykej všechny západy,
svlékni se bez zábran do naha,
abys už nikdy nebyla tak nahá.
Odmykej se v té naší posteli !
Pámbu má divné kostely. ..
A chceš-li jen bezbřehou něhu,
válej se z rozkoší v tom teplém sněhu.
Vzít cokoli můžeš, hrát jakoukoli roli,
hlavně že vše tě těší a nic nebolí.


Mysterium je proto mysterium, protože o něm nic nevíme. Ale život sám nám tato mysteria odhaluje. Naše myšlenky je na něj přivádějí. Člověk je odhání, protože se mu zdají buď hříšné, nebo nezvyklé či děsivé - hrozí se sám sebe. Nechce v nich hřešit, ale ony nejsou nic jiného, než odhalování mysterií nábožensřtví krůček za krůčkem, ať je to náboženství jakéholoůi směru a druhu. Když jsem psal všechny tytro básně, nevěděl jsem zhola nic o indickém učené tantry, která má sex za účinnou hybnou páku k osvícení. Učení tantry se mi dostalo do ruky až po napsání všech těchto básní a jen potvrdilo jejich pravdivost a správnost.

Tyto myšlenky nás vedou k sobě a k Bohu po naší osobité, neopakovatelné cestě, neboť cesta každého člověka je odlišná od cesty toho druhého. Proto nejsou tyto básně sepsány k otrockému následování řečeného. Každý si musí najít svoji osobitou cestu sám. Potom začínáme tušit, že i prostitutka může být světice a vykonávat dále své, v očích světa odsouzeníhodné povolání ; svět a bigotní náboženství by však od ní nejraději očekávaly, aby činila pokání, ostříhala si vlasy a vstoupila do kláštera. Chyba lávky ! Osud a Boží vůle ji postavily na její místo a ona svítí všem, kteříž jsou v jejím domě. Pro některé muže se tak stává nedosažitelným ideálem ženství.- žena, která se z lásky dává každému. Každý by ji rád vlastnil, chtěl ji jen pro sebe -a toto jeho trápení, nesplnitelná touha a strádání jej nakonec vedou k Bohu, protože jen ta prostitutka ví, kam patří. Ve středověku se podobně myslící a jednající ženy upalovaly jako čarodějnice na hranici. Ohrožovaly svou svobodomyslností společnost a její doslaova vzatá náboženskí přikázání, její „mravy.“ Nemravné mravy ! V antických dobách byly prodejné ženy považovány za svaté a sloužily v chrámech jako kněžky lásky.

Jsou to kacířské myšlenky ? Ať jsou! Jsou však moje.

Ježíš navštěvoval právě ty na nejspodnější příčce žebříčku tehdejší společnosti, lehké ženy., celníky, chudinu. Pravděpodobně měl magickou přitažlivost na ženy i jako muž – a (dokonce možná ) i s těmi svými ženami spal. Viz bibli, legendu o ženě u studnice, které řekl : „Pět mužů mělas, ale ani jeden nebyl tvůj muž!“ Poté pobyl v jejím městě pár dní, že ? Překračoval všechna přikázání, protože všude a za všech okolností konal jen Boží vůli. Svým učedníkům i jiným říkával, aby jej neprozrazovali.Uměl léčit. Léčil duše a tím i tělo. Anima sano in corpore sano. Pravda je asi ta, že se později také o jeho „hříších“ a přestupkách vědělo, které žádnými hříchy nebyly, protože vyšly všechny z jeho srdce a opravdové, živé lásky.

Musel být proto ukřižován, ale nebyla to konečná smrt. Vstal z mrtvých, probudil se z klinické smrti. Jeho Boží poslání bylo splněno a on odešel, pravděpodobně s Maří Magdalenou do jiné krajiny. Muslimové věří, že odešel do Indie, kde měl hodně dětí a dožil se vysokého věku. Muslimové dokonce tvrdí, že znají místo jeho hrobu v Indii.

Bůh nečiní rozdílu mezi vdanou a svobodnou ženou, neuznává ani nevěru či věrnost, neuznává vlastnické nároky – vidí jen duše, své děti. A může-li vdaná žena vyrůst, rozkvést duševně jen za pomoci cizího muže, dochází pak k „nevěře.“Ale jen ti dva vědí, že to byla láska, která je svedla dohromady, nikoliv nevěra. Že to byla věrnost sama sobě, sobě samému, přitažlivosti dvou duší a poslušnost vnitřním hlasům, která je svedla dohromady. A tato žena, tento muž se poté musí dělit o své duševní dary dále,tak jek se Bůh při vzniku světa Bůh rozdělil a neustále dělí na své nesčetné děti, které miluje všechny bez rozdílu.

„ Ale nebudou se pak ženiti ani vdávati, nýbnrž budou jako andělé. „Žádná žena neváhá, kdykoli je nádrž auta prázdná, natankovat u nejbližš stanice pohonných hmot a pokračovat v cestě.Muž a přikázání jí však zakazují : „Tam netankuj !“ Raději tedy zůstane stát s mrtvým motorem a bez pohybu dlouhá léta . . . Tantra-joga má na to jiný názor. Tantra-joga nezná žádné tabu. Adept tantry může spát se svou vlastní sestrou nebo s manželkou jiného na cestě za osvícením. Nezastávám se těchto ritáálů, protože máme jinou mentalitu. Trest jejího Ducha Svatého, jejího Nadjá nakonec padne na toho, kdo jí to tehdy zakázal. Bůh nikoho netrestá, Bůh je jen láska a porozumění a ti, kteří se ptají, proč to či ono Bůh dopouští se ptají zbytečně. Bůh není za svět a jeho nešvary zodpovědný.Kdo nás trestá je naše Nadjá, boží jiskra v člověku.

Žárlivost ženy či muže není nic jiného, než nejasné vědomí : „Tohoto muže, tuto ženu si jinak neudržím, proto jej, ji musím neustále mít pod kontrolou.“ Žárlivost má vždy pravdu. Neudrží. Nemůže. Chce něco jen výlučně pro sebe, co dosud nenašla a nyní se domnívá, že vlastní. Nebude mít, až jí muž zemře, nebo skutečně odejde za jinou. Ženy se často ptají : „ Co má ta druhá, co nemám já.“ Nejde o sex, ale o affinitu, příbuznost, spřízněnost duší, která si nakonec vynutí i ten pohlavní akt. Jsou mysteria duševního rázu, které může muž sdělit ženě jen po souloži a naopak. Ti dva jsou možná jen zasvěcenci, adepti Boží lásky, nesvedl-li je dohromady jen chtíč. To je to, co ta druhá má. Ježíš to věděl. V Janově evangeliu řekl ženě, která měla být pro cizoložstvo ukamenována : „ Jdi a nehřeš více!“ Co když hřešila se svým mužem, kterého si musela vzít z donucení, kterého nemilovala a nyní poznala opravdovou lásku ? Velká většina věřících si interpretuje slova bible doslova a nevidí ducha, který by se za nimi mohl skrývat. Nepřemýšlí, jen papouškuje. Nechme svět věřit, že zemřel, milá ženo a hřešme po svém. Ať jsou to jen samé krásné, sladké „hříchy.“ Ať víš, ženo, že ráj je nejdříve zde na zemi, než bude i v nebi.Také za to budeš muset jednoho dne zaplatit svou daň. Proč ale bolestí ? Jedno čínské přísloví praví : „ Nejrychlejší kůň, který nese člověka k dokonalosti, je utrpení.“ Ano,ale nemusí být, řídíme-li se hlasem z našeho nitra

Žij na špičce okamžiku, u stolu a v loži, v přírodě i společnosti a ničeho se neobávej. Nejsi má žena, jsi dítě Boří. Pámbu ti dal také sladký klín a jen ty znáš všechna svá kouzla. Žij je tedy v loži a bez výhrad. Tomůžeš jen s někým- Bůh ti jej přivede nebo již přivedl docesty. Nadarmo bereš, nadarmo dávej i dále. Už chápeš, co je opravdové nesobectví a proč může být i ta prostitutka světice ? „Jdi a nehřeš více !“ Jdi „hřešit“tam, kam tě táhne srdce, tvá duše.

Víš co teď provedu, má lásko ?
Bude tu náhle velká tma, má drahá !
Víš, co ty v té tmě uděláš, má lásko ?
Svlékneš se v té tmě do naha,

a lehneš si, rozevřeš nohy jak děvka,
a vědět nebudeš chtít co se bude dít.
Máš ráda překvapení, která chodí po špičkách,
něžně a tiše jak malé dítě ráno k tobě do postele?

Pámbu i v té tmě všechno vidí. Neboj se má lásko,
rozvíráš ty své krásné nohy v Jeho kostele,
a bez žádosti očí, bez chtíče.
Teď teprve máš k milování všechny klíče.

Po špičkách přijde milování jako dech,
a my se oba milujeme jen v dotycích
v těchto zdech.
Budu tě hledat lásko, budeš i ty ?

Až po špičkách ti půjdu v ústrety ?

Hilgartsberg, 1993

Dokončeno v únoru 2012

File : Sbírka básní : KLÍČ KU KNIZE GENESIS,, Stať : genesis- 4 essay o sexu