Jan Maren

Báseň je klasický sonet - co o ní mám říci více ?

V mládí jsem na Boha nevěřil a vedl urputné diskuze o jeho jsoucnosti s mým otcem, který na něj začal věřit také až ve svých 40 letech v koncetr. táboře Mauthausen po nevšedním duševním zážitku. Začal jsem na něj věřit také později. Ale nevěřím na církve, jejich dogmata a rituály. Nepotřebuji je ku své víře - ani jejich kostely a bohoslužby. Papouškují stále totéž - bez ducha. Studoval jsem intenzivně všechna světová náboženství a vrátil se ke křesťanskému. Slova Bible si vykládám po svém a nalézám v nich Ducha. Můj oltář si stavím sám. Má víra je jistě -podle náhledu našich církví kacířská. Ale dobře se mi s ní žije.

Již v mládí jsem si přál, psát mé básně v grafickém tvaru, ale tak, aby neutrpěl sloh a verš básně. První grafickou jsem napsal pracně na starém psacím stroji ve svých 26 letech. Dnes je to s počítačem hračka. Tato báseň má podobu listu - nevím zda se to i zde povede.

Přeji všem básnířkám a básníkům na tomto literárním serveru do nového roku 2013 především zdraví, osobní štěstí a kupu inspirace pro psaní nových básní. Uvedená báseň je jen pro jedinou, ale přeje to všem, kteří žijí v lásce nebo na ni čekají. Nehledejte ji, přichází sama a nečekaně !

Věnováno básnířce Bastet, která mi velice pomohla při tvorbě klasického sonetu a která má značné znalosti v teorii poezie, ale také v literatuře.

"Pravá láska je okouzlení duše něčím nehmotným" Giordano Bruno, upálen církví r. 1500 pro své tvrzení, že je vesmír nekonečný.

Nevím, patří-li tato báseň do kategorie sci-fi. Zdá se mi že ano. Posuďte sami, básnířky a básníci. Evangelista Jan praví na začátku svého evangelia, že na začátku všeho bylo slovo, to slovo bylo u Boha a to slovo byl Bůh.

Má mladá láska mi napsala nádhernou, láskyplnou báseň o mé staré tváři. Láska, která vykazuje duševní spřízněnost, nezná věkový nebo společenský rozdíl - přenese se přes vše. Tento sonet je ozvěna na její předvánoční báseň. Její báseň na libresu uvedena nebyla.

Štědrovečerní báseň

Přeji všem Šťastné Vánoce , jsou to svátky lásky a rozjímání.

Zmeškal jsem soutěž ZIMNÍ, tak ji dávám pod jinou kategorií, tu básničku, psanou na hospodském stole.

Báseň mne napadla na betlémském náměstí na Štědrý Večer. Marně by člověk hledal Vánoční náladu v ten den. Hluk, provoz - nic Vánočního. Abych nezapoměl - tu první, skutečnou lásku člověk nezapomene celý život - nepřijde-li nová. A to se stává velice, velice zřídka.

Mám za to, že člověk, nachází-li se v nějakém duševním rozpoložení, mluví a píše tak, jak mu zobák narostl, t.j. v hovorové češtině. Proto je tato báseň záměrně psána v hovorové češtině. Tak jak přišla ze srdce na jazyk a na papír.

SONET

K sonetu mne inspiroval komentář jedné básnířky, křestnìm jménem Eva, k mé básni SETKÁNÍ S LÁSKOU, - víc říci netřeba.

Báseň je ze sbírky BÁSNĚ Z NEMOCNICE, vloudila se tam. V angličtině začíná v básni každá věta velkým písmenem. Nemusí se dodržovat také přísný gramatický pořádek : Podmět-přísudek-příslovečné určení místa, času atd. I'm taking a slow boat to China- beru pomalý člun do Číny, říkají Američané, když si přejí vyjádřit, že něco trvá dlouho, má trvat dlouho, kupř. útěk před ženou atd.

SONET

Bylo toho tolik už napsáno o lásce, že mne nic nenapadá, jen to, že je ze sbírky BÁSNĚ Z NEMOCNICE, začatou 09.09.2012 až dosud ....