Jan Maren

Pokud vím, nejkrásnější báseň o vlastnostech a chování pravého muže napsal Rudyard Kipling ve své básni "Když" (If) Dnes si pamatuji jen první sloku : Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když podezříván pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví. . . . Četl jsem ji ve svých 16 letech a naučil jsem se ji zpaměti. V roce 1981 jsem si ji přivezl z Anglie, vytištěnou na delším pergamentovém papíře, určeným k pověšení na zeď. Zjistil jsem, že je český překlad věrný a opravdu mistrný. Sekretářka mého šéfa, Australanka Stefanie, která sama psala básně, žadonila tak dlouho, až jsem ji pergamen daroval. Můj sonet není parafráze na tuto báseň. Je můj vlastní, s vlastními slovy. A jak správně poznamenal v noci Špáďa, sonet není mistrný. Nejsem také žádný koryfej české poezie a literatury. BáseŇ jsem nyní našel v češtině na wikipedia. Kdo by si ji chtěl vytisknout nebo jen přečíst, zde je link : http://cs.wikisource.org/wiki/Kdy%C5%BE%E2%80%A6_(Kipling) Je to vskutku skvostná báseň. Napsal ji pro svého 12-letého syna. Bohužel na anglické wikipedia originál neexistuje.

Sonet je tak trochu parafráze na slavný Hamletův monolog "Být či nebýt". Pan W. Shakespeare se v hrobě jistě nebude obracet, že jsem použil některých jeho slov.

Staré hinduistické náboženství, které dnes upadlo ale přežívá dále ve stoupencích tantry jogy, znalo dva aspekty ženy. Uctívalo v každé ženě bohyni všeho Dobra a Mateřství., nebeskou bohyni Šaktí. Znalo však i druhý její aspekt, zběsilou, vše ničíci, nemilosrdnou a bezcitnou bohyni Kalí. Tuto moudrost začne člověk akceptovat až po dlouhých zkušenostech, na sklonku života. Jedno české příslovi praví : „Kam čert nemůže, tam nastrčí bábu.“ Jsou však ženy-nešťastnice, které v sobě projeví bohyni Kalí v poměrně mladém věku. ;+

Jiný kraj, jiný mrav. Emanuel Lešetínský z Lešetína řekl, bylo to myslím v 18 století : " Národ český opičí má mravy. Cizí přijímá, své zavrhuje." Změnili se Češi od té doby ? Nevím. Ať to posoudí oni sami.

Napsal jsem před třemi dny tuto báseň a poslal ji Jiřímu Žáčkovi. Jeho básně se mi líbí víc, než mé vlastní, ačkoliv nemám nouzi o polibky Múzy. Někdy mne oblízne i třikrát za den. Ale publikovat na libresu mohu jen jednu denně. Jiří mi poslal email s tímto zněním : "Pane. . .atd. (jméno neprozradím, jsem jinak Maren ) díky za milý email. S múzami buďte vytrvalý, jsou to ženy, nakonec dají všem ! Srdečně zdraví Jiří žáček. " Tak ! Múzy jsou děvky a dají všem. Veršotepci, neztrácejte naději ! Odepsal ještě ten den, co obdržel moji báseň. Tady je :

:-))

Nevíme dne ani hodiny. Mám za sebou tři narkosy a dnes jdu na čtvrtou. Nemám strach - ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Tak jsem zde uvedl jednu vlasteneckou, kterou jsem uvedl na jiném lit. serveru, než jsem se zaregistroval na libres. Změnil jsem jen jedno slovo : Namísto doma jsem vložil : na libresu.

Báseň je ze staré sbírky "SLZY Z KRUNÝŘE". Přišel jsem vskutku o sedm sbírek básní v němčině, češtině a angličtině. Vzalo mi to na dlouhou dobu chuť ke psaní. Nyní jich mám opět 11 - dosud nikde nezveřejněných.

Báseň je ze starší sbírky

Každá žena v sobě nosí tajemství její bytosti. Ale jen u některých je zřejmé na tváři, v chování, gestech, slovech. Říká se jim "la femme fatale" - osudová žena. Nemá to v životě lehké. V lásce na ni čekají všechna možná úskalí. Muži na ni letí jako vosy na pivo. Je vystavena znásilnění více než jiná, protože se muži snaží, podrobit si ji a proniknout násilím do tajemství její osobnosti. Je jako tajemný hrad v Karpatech - a to je její štěstí - i zkáza, vzdá-li se svých ideálů nebo lásky.. V mateřství samotném obvykle nevidí náplň života, od muže očekává duševní spřízněnost a duševní život po jeho boku.

Stvořená právě včera, nepatří právě k nejlepším, ale i mistr tesař se někdy utne.

Proroctví Cree Indiánů k bělochům : Teprve tehdy, až bude poražen poslední strom, otrávena poslední řeka,, vylovena poslední ryba, zjistíte, že se peníze nedají jíst.

"Chceš-li být milován, tedy miluj." Lucius Annaeus Seneca

Ělement života pro ženu je láska. V něm se cítí jako pstruh v bystřině.

Je z dřívejší doby, vlastně již neaktuální. Báseň měla název MYSLEL JSEM SI a hodila se k úpravě na sonet.

Je o básních jedné básnířky na jiném portálu, kde také občas publikuji mé básně. To je vše.

Dívat se na život a lidské bytosti se skepsí znamená, zbavovat se zdravého, nepřehánějícího optimismu, který je vždy kladný. Skepse je záporný element. Nikoli v duši, ta je vždy čistá jako lilie, ale v mysli člověka. Rozdíl mezi rozumem a srdcem vyjadřuje i francouzské přísloví, které je zároveň slovní hříčkou : " Le coeur a ses raisons que raison ne connait pas." Srdce má své důvody, které rozum nezná. Srdce vidí mnohem lépe než rozum. Jinak by nebyla možná láska ani přátelství.

Giordano Bruno, mnich který byl upálen církví roku 1600, dne 17 ünora pro své údajné kacířství a magii, mimo jiné také tvrzení, že je vesmír nekonečný a víru v Koperníkovo učení, řekl krátce před svou smrtí : " Láska je okouzlení duše něčím nehmotným." Souhlasím s tímto názorem, ale vím, že je to sám Pámbu, který svádí po svých nevyzpytatelných cestách muže a ženu dohromady a uzavírá jejich manželství bez rituálu svatby a oltáře. Vidí všem lidem do jejich duší a ví, mezi kterými může vzniknout duševní spřízněnost, základ té pravé a skutečné lásky. A oni oba dobře ví,nebo tuší, že je svedla dohromady Vyšší Síla.

Láska na dálku je jedna z nejtěžších, protože ssebou přináší mnohá nedorozumění a faux-pas - chybné kroky.Je-li však pravá, má nesmírné regenerační schopnosti. Pár slov telefonem nebo v emailu vše zase spraví. S těmi chybnými kroky je to těžší, většinou.