Kněžna Alžběta Uherská (nelze dohledat data narození ani úmrtí. Zemřela 12.1. po roku 1189 ) byla manželkou knížete Bedřícha. Jejím otcem byl uherský král Gejza druhý a její matkou byla Eufrozina Kyjevská. Za Bedřicha se vdává roku 1157. Kněžnou se stává roku 1172. A nemá vůbec poklidný život. Boj o český trůn spolu vedou přemyslovská knížata Bedřich a Soběslav druhý. Z nemnohých záznamů o jejím životě je však zřejmé (alespoň mě), že Alžběta nebyla žádná padavka. Spolupodepisovala důležité listiny. Měla vlastní pečeť. Toto je na ty doby opravdu nebývalé. Vládla vší mocí v Bedřichově nepřítomnosti. Po vítězství Bedřichových vojsk v bitvě o trůn (1179), nechává (v románském slohu) vystavět kostel Jana Evangelisty v místě zvaném „Na bojišti“. Kostel byl těžce poničen husity a definitivně zmizel v dobách třicetileté války. Alžběta porodila šest dětí. Jen tři dcery ji přežily. Třikrát v nepřítomnosti manžela vedla obranu Prahy. Dvakrát zvítězila a potřetí uvěřila slovu Konráda druhého, jenž ji obelhal. Zrazena a opuštěna umírá (snad) v klášteře v Doksanech, kde je její hrob.

Císař a český král Václav čtvrtý (1361 - 1419) byl synem Karla čtvrtého a Anny Svídnické. Dějepisci se shodují v tom, že byl slabým králem. Je pravdou, že Evropou v těch časech zmítaly nepokoje a hned na počátku jeho panování zasáhl Čechy mor. Hospodářské potíže z toho plynoucí, byly zřetelně nad Václavovy síly.

Zlomený meč. V roce 1997 byl v klášteře Dominikánek v Ratiboři otevřen hrob. Hrob muže, jenž byl královské krve, ale nikdy nebyl králem. Byl potomkem Mikuláše prvního. Levobočka krále Přemysla Otakara druhého. Poslední Přemyslovec Valentin zvaný Hrbatý, měl opravdu hrb. Podle dochovaných pramenů byl Ratibořským knížetem. Byl prý dobrý a moudrý. Zemřel osamělý, svobodný a bezdětný. Po jeho smrti mu byl položen na hruď meč. Zlomený meč. Znamení toho, že vymřel rod, jenž po staletí vládnul Čechům.

Královský hrad Karlštejn nemá studnu. V dobách, kdy byl stavěn, to byla závažná chyba. Král Karel čvrtý tento problém vyřešil tak, že nechal z hluboké studny vykopat boční chodbu, která napájí nádrž vodou z potoka. Tato chodba byla svého času nepřísněji střeženým tajemstvím hradu. Všichni, kdo na chodbě pracovali, předčasně zemřeli. Všichni, až na jednoho. Možná prozrazuji tajemství. Nyní již mohu. A pokud ne, já jsem králi nepřísahal.

Taková o hledání a naději

..ty pošetilej ptáku.. (g.a.)

Alžběta Stuartovna (1596-1662) byla českou královnou jen krátce. Češi ji neměli rádi a ona jim také neporozuměla. Po Bílé Hoře byla ona i její manžel (Fridrich Falcký) nuceni odejít z Prahy. Poté, co našla azyl v Haagu, obklopila se zajímavými lidmi (René Descartes, J.A Komenský..). Zřejmě se s ní dalo dobře mluvit. I když ne po našem.

promluva malých sběraček

přijmi vítr, nehmotné maso

jazykem věrozvěstu komet i hvězdných porodnic.. (g.a.)

kdo rozbije Ti hadí trn? Hořká ukolébavka

Je to pohádka ve verších. Další pokus o nalezení vlastní parkety. Netušil jsem, kam ji zavěsit. Varování: JE DLOUHÁ

=) město-neměsto

Hraji svou roli

..a řeka trýzní dech

Nezapomenout na žádnou ze čtyř světových.. (b.)

polo-píseň o špetce pomíjivosti (b.)

klínové písmo Tvé...