Vesmírné divadlo

Vesmírné divadlo

Hrajem. Ač z hlediště slyšet je jenom pískot.
Hrajem, ač ve scénáři, nám nachystali past.
Víříme v elipsách kolem nemnohých jistot
Jak bludný asteroid. Svůj osud chceme zmást

Jako kometa ohnivá, my životem svým letíme.
To, za čím tolik spěcháme, nechceme ani znát
Za námi plane oheň, jak síly svoje pálíme
Za námi mizí oheň a před námi je tma
.
Občas hledíme na hvězdy. Zkoumáme jejich záři.
Vždy ale někam spěcháme. Nikdy nemáme čas.
Vždyť stále něco musíme. Trháme v kalendáři.
Svoje se role učíme. Jsou pro každého z nás.

Když potom náhle padneme, jak z spících rukou snáře.
Barevná spadne opona , zavře se propadlo.
Potom vždy vzhůru ke hvězdám směřují naše tváře.
Diváci všichni odejdou. Osiří divadlo.

Zatím však letím. Plápolám. Dál plane moje záře.
A duch můj je jak pápěří. A kvádry pyramid.
Je jako přítěž pro koráb. Jak verš ze slabikáře
Jako vakuum vesmírné. Jako před bouří klid.

Teď ale ještě hrajeme. Tak kord podejte, stráže!
A v trubky silně trubte! My vrhneme se v boj!
Až jednou ve Vesmíru, tam blízko, v Mléčné dráze
Tam spojíme se v jeden velký vesmírný roj!