Milý René

Milý René

Vy víte, co se stalo, v té zemi daleké.
Moc síly mi to vzalo. Časy jsou nelehké.
Azyl jsem našla v Haagu. Komenský též tu dlí.
Ač hůř je mi než v Praze, mám tu své pohodlí.

Byla to velká rána. Ta Bílá Hora tam.
Nezvána. Nevítána. Jen v kruhu dvorních dam.
A prchal Fridrich Falcký. Prchala královna.
Všude jen nebezpečí. A cesta nerovná.

Ti čeští puritáni. Ta banda nečistá.
Byli jsme jimi hnáni. Od města do města.
V Kostříně jenom chvíli jsem hlavu složila.
A prchala jsem znovu. V kočáře rodila.

Můj král mne v Haagu čekal. Byli jsme pospolu.
Zemřel však. Mne tu nechal. Já hledám oporu.
Píši ti, milý René, abys mi poradil.
Abys sem přijel ke mně. Za stůl se posadil.

Aby tvá moudrá hlava, řekla mi kudy dál.
Abych nebyla sama, když odešel mi král.
Jan Ámos u mne dlívá. Slýchá zpěv dvorních dam.
Směji se. Smích můj skrývá. Jak veliký žal mám.

Jan Ámos muž je moudrý. Však Čech a puritán.
A nedbá na pohodlí. Stačí mu žít jak kmán.
Já do Anglie píši. Marně. Jsem odmítána.
Ještě, že je tu Wiliam. Jeho srdce jsem dáma.

Bratra Karla mi sťali. V Anglii proradné.
Mě ultimátum dali. Já ale řekla ne.
Nouze se ke mě blíží. Bída se plíží s ní.
U psaní tady pláči. Píši je již pár dní.

Mé děti na mne tlačí. Víry se zříci mám.
Po špatné cestě kráčí. Mé činy řídí Pán.
Tak posílám ti psaní. Píši je v poledni.
Můj čas se zvolna krátí. Snad bude poslední.