Maják

Maják

„Ahoj! A zase příště. A šťastnou plavbu přeji!“
Člun odrazil se od skal a již se s mořem rve.
Pomalu zvládá vlny. Ke skalám hnát jej chtějí
Však veslaři jsou silní a příboj marně řve.

Již k lodi člun se dostal. Na palubu byl zdvižen.
Vlajka na stěžni vlaje. Jak pozdrav poslední.
Já osiřel jsem zase. Zas samotou jsem stižen.
Na dlouhého půl roku, ten člun byl posledním.

Uklízím náklad člunu. „Teď jdi a lampu dolej.“
Jídlo, Rum, vodu a tabák. Samotu. Smutek. Splín.
Nedoručená psaní. A sudy. V nich je olej,
Pak na kámen si sednu. A dýmku zapálím.

Já poslal jsem ti psaní. Poslal jsem ti jich mnoho.
Však vrátila se zpátky. Adresát neznámý.
Večer napíši další. Hledám. Ač nevím koho.
Ty změnila ses jistě. Za osm tisíc dní.

Když potkal jsem tě tenkrát. Třicátá léta byla..
Bylas krásná a milá a byl to krásný čas.
Potom však přišla válka a ta nás rozdělila.
Zmizelas mi jak pára. Jak můj havraní vlas.

Já hledal jsem tě všude. Prošlapal troje boty..
Však stopa ztratila se, jak z jara bílý sníh.
Já prohledal jsem města i nejtemnější kouty
Však nenašel tě ani v tom nejtajnějším z nich.

Tak na majáku sloužím. Jsem šedivý a bledý.
Mám službu a svou práci si pilně odvádím.
Svítím lodím a lidem. Jak k cíli svému spějí.
Sám cíl svůj stále hledám. O tobě stále sním.