Zlomený meč

Zlomený meč.

Já u krbu sedím a popíjím víno.
V kožichu, plédu tu zůstávám sám.
Zima je dlouhá. Dny zvolna jen plynou.
Vínu se věnuji. A vzpomínkám.

Můj prapředek synem byl velkého krále.
A na poli Moravském v bitvě byl jat.
Pak dva roky vězněn. V bídě neustálé.
Nikdy však neváhal při králi stát.

On synem byl krále. A budiž mu sláva
Opavským pánem se Mikuláš stal.
Kunhutu, Záviše vyhnal dle práva.
A v Hluboké Záviše popravit dal.

Václav pak druhý mu do Brna káže.
S Václavem třetím prý vymírá rod?
Zas Mikuláš povolán do krále stráže.
Lucemburk byl ten král. Tomu je vhod.

Ratiboř získal za svou službu králi.
Veliké panství teď Mikuláš má.
Synové, vnuci, se do kůží halí.
Na hradě u krbu, jenž dodnes plá.

A Mikuláš druhý zas ke králi chvátá.
Je královým komořím. V Praze dlí král.
Papež a Avignon. A čest a sláva.
To Karel čtvrtý se císařem stal.

Krásná se Markéta za prince vdává.
Jan Jindřich ji za ženu sobě si vzal.
Královi přísaha lenní je dána.
Opavské knížectví rozkvétá dál.

Dlouhá je řada mých předků, můj Pane.
Však potomky nemám. A mám trochu strach.
Byly časy krásné. Časy nevítané.
Po krvi královské zbude jen prach.

Já u krbu sedím a hřeje mě plamen.
Můj čas se již chýlí. Ač noc je tak mladá.
Ať na hrobce mojí, než usadí kámen.
Meč Přemyslův zlomí. Rod do hrobu padá.

.