René Vulkán

řeka: filosoficky krásná...
ST..

řeka: jen to podstatné...a to je dobře...
podstatné=krásné
na špatné se zapomíná...

ST...

René Vulkán: jita.1965: No teda, to je dárek!!! Díky moc!
R

jita.1965: Srdcem psaná! ST!

jita.1965: Milý Radovane,
zrovna mám od brášky půjčenou knihu BRNO. Půjčuji si ji vždycky, když se mi zasteskne po dávných chvílích mého dětství, dobách, kdy ještě nezatížená odpovědnostmi dospělého člověka, mělo pro mně moje rodné město kouzla, která se mi hluboko vryla do srdce a zůstala tam napořád.
Ta kniha je tvořena způsobem fotodokumentace (fotografie jsou černobílé), rok vydání 1964, s průvodním slovem takových autorů jako je Ludvík Kundera a Jan Skácel.
Dovol mi, abych k Tvým nádherným veršům o městě mého srdce, citovala kousek z této zmíněné knihy:

Sníh sochy miluje a odpočívá na nich
bělostným peřím pádu.
Na hlavách světců,
na klopách generálů,
na ňadrech z bronzu nebo z pískovce,
tam všade postýlá si sníh.

Na starých náměstích, kde po půlnoci
už jenom vlastní srdce slyšíš bít,
na římském nose Karla z Žerotína,
všade kde anděl nad římsu se vzpíná,
na krásných torsech neroztává sníh.

Jan Skácel

churry: K tomu není co dodat***

jc senior: ...rodí se v noci,
světlo do temnot lidství
**

poustevník Jirka: Vytryskla z duše... :o))

donne: ST mistře zkratky

donne: ...někdy vpřed,jindy vzad
prostě všelijak

René Vulkán: tobě taky
a užij si Rybovu mši vánoční.

zenge: Dží Dží Rybů by to lépe nenapsal:)
ST
Veselé V!

vavaoko: Pouhé ST

básněnka: tma, dětským pláčem rozříznuta...náhle nabyla světla

EEvellina: ST

Květka Š.: st...a pohodové Vánoce...

zenge: líbí

E.T.Jane: Tý brďo, skvělý kousek! **

vavaoko: Konec? No a co? Teď mám nákou práci.. St

severanka: ...krásný opěrný bod!