Špáďa

Tahle báseň ti musela pěkně rozvlnit mysl (a se zpěvem k tomu), kdyžs ji tvořila, protože ve mně se něco už taky vlní. Asi vzpomínky na vlastní podobné situace.
Mám rád básně s rytmem slov.

Realisticky a přitom citlivě i "technicky" kvalitně zpracováno. Tvá báseň mě tak oslovila z více stran.

Tvé verše opět tak lehce, jakoby mimochodem plynou a vůní moře barví a sytí atmosféru léta.

Hned v anotačním řádku bys měl dát avízo pro ty, co maj na disbleji stěrače, aby si je zapli. Já prskal už u slona.

Kéž by tvé obavy byly liché!
Vyjma těch orgasmů.
Dál nám tu, chlape, míchej
prorocké verše ze svých snů.

To zas vypadá na nový text k písni. Pro Tvoji nejmilší?

Nešetři a už vůbec ne nešečtyři.

Závidím písku, jež hebká lýtka obtéká…
A volám: Vlnko, šplouchni o píď výš!
Když ve svém věku dívčí boky neztékám,
chci vzdouvat aspoň smysly… však to víš!

Od Neptuna poezie opět tuna…

Vtipné, hravé, vychytané.
Pro mou mysl teď to pravé.

K pasu nelnu, pasu len.

Dálka jak touha,
zamžený cíl,
zmrazená šmouha
taje vždy dýl.

Oranžovou, hnědou, bílou…
svítí báseň pro tvou milou.
Stejně tak pro mne

Ještě ses mohla trochu víc rozepsat o nákupní předehře! Nebo že by to tak stručně básník chtěl, aby si ji mohl laskavě čtenář domyslit. :-D

Vlaďce se jistě bude cesta vesmírným korábem líbit, zrovna tak pouštním a o básničce ani nemluvě.

Každý má svůj malý tajný svět,
takže nelze mu ho ani závidět,
ani vidět, jak mu svítí
na to jeho těžké bytí.

Ju, pic!
Namete molu ku závislostem kmet.
Sol si vázu, kulomet,
emancipuj!

Tak mi to nedalo a vygůglil jsem , že ztrnule mohla panna poodhalit fald až do roku 1957, pak už by to bylo proti Pravidlům… :-)

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4580

Někdo trne,
další vrní,
třetí hrne
sníh, co zrní.
Ale nikdo nezakrní.

Slova nejsou ze železa,
ohnout je lze na jazyku,
pravdu zkroutit jen tak, ze za-
tracenýho skoro zvyku.

Na vítr nežárlím,
když zvedá sukně.
Rozpustí mlhy, dým…
Jaro mě ťukne!