Špáďa

Krásně vládneš provázky.
Nejsou ony od lásky
ušmoulané kapet?
Zdraví Špáďa z procházky.
Už moula ne. Z Tapet.

Netuším, které lokalitě patří tvé truchlení.
Smířit se? Nikdy.
Usmířit se? To ano.

Tobě i Cicerovi dík za moudra zabalená do poetična

Znásilnili popa mroži,
co se sjeli po paroží.
Chmurý pop teď marně mžourá,
stichar zdobí divná ďoura.

Mýdlem tmel dým!

Hezky se vzpomínalo…

pa100r:
Žena je nejhezčí částí živé přírody a proto dílko považuji za plně hajkoidní. A taky se mi líbí.

Silné vjemy.
Dobře je mi.
Skvěle ti to hajkuje
verš žhavý jak okuje.

Tara:
To je nastavení možnosti vkládat obrázky, zvuk, exportovat díla a některé tvé sekce do PDF.

Jdu do nastavení a zvol prémium, tam se dovíš víc.
Krásný letní jarní den

Spadlá z nebe:

As jsem ji nestih zbabrat,
proto tak dala zabrat.

A díky ti, že jsi tu po dopadu a rozkoukání zanechala mně milý vzkaz.

Na louku si vyrazila
s čokoládou Figaro,
včelka z prstu vykouzlila
buřtík à la pigáro.

(Alergici svoje vědí.
Žihadýlko víc než svědí. :-)

Hejno ptáků do haptáku,
ze slimejše pružnou páku.
Myslit, vidět, cítit, sahat...
...oblečený nebo nahat...
rád podléhám kouzlu záhad.

Je fajn, že si nestýskáš
a každý den z radosti,
že jsi živa, zavýskáš.

Brbleš snad jen u vchodu,
když ti pošťák z milosti (státu)
dá almužnu důchodu.

I já tím krajem jezdíval
a rád bych se zas projel,
pak po hospůdkách zazdíval
lahodné pivní roje...
(za týden aspoň troje :-))

S oblohou ohol bos
úterý retů
Salv alt... a zatla vlas
u tenat... a netu

Paráda, padá rap
a pílí lípa
na záda žádá zaň
a pípá pípa.

Dlouhodoibě jsem nadšen již jen z promyšlených, zvláštně poetických názvů tvých básní, jsou jak podpis autora (myšleno pozitivně).

Už přicházejí a derou se směle ven.
???
Ty básně, co jsou v tobě. Asi se jen trochu víc zakuklily...

Jakoby čím víc dospíváme,
tím je svět zkaženější, zdá se mi,
tím víc se, myslím, vzdalujeme,
od ráje na Zemi.

Ladičům strun tlapou
napjatých jen v klínech
milenek, co šlapou:
Mlíko vyteklý nech,
lapači ať lapou,
nemáchej se v splínech,
ať mlýny dál klapou…

Každý jsme svůj,
však ty o mnoho svější,
někdo ctí strůj,
a jiný — slovo nejvřelejší.

Umělecky fikce lemů
oho,
násobily sílu vjemu…
Umej vůlí síly, bosá
(noho),
dokud obývám tmavý bodu kód.

René:
Stačí se naučit jen půlku... a nakonec, můžeš ji klidně číst...
      Já už ty palindromy začal dávat i na občasná svá autorská čtení, ale s videoprojekcí textu, by to s jedním nešvihlo či mi neutíkali posluchači... :-))