S dušemi ve smíru

Ustlala peřinu. Právě teď zrovna
před domem pár kousků míru mi loví
prý ať jsou rána víc mírumilovná
s nimi dle (o)snovy též i den snový

Zatím nám uvařím horký čaj ze šípku
k němuž jsem pokaždé za smíchu posílán
na místa tajemná, která znám nejlíp. Ku
ovesným polím, jimž v soumraku kosí lán

vítr, tak ostrý jak jejího jazyku
špička jíž s líbáním řeže mě do tváře
šeptajíc, že je to jen jeden ze zvyků
toho, jenž zrodil se v znamení Vodnáře

Převařím vodu, co pomalu z okapů
natekla do hrdla mé varné konvice
Vzpomínám na tehdy. Je to tak rok a půl
kdy v kapsách úlovků přinesla nejvíce

S čajem je zředila. Bylo to nad ránem
Z hrnků jsme srkali s dušemi ve smíru
Kouzelná Vodnářka s bláznivým Beranem
jako dvě souhvězdí uprostřed vesmíru