Špáďa

Kajuta:
Dyť víš, že si hraju imrvére pořád.
Ale prej taky zlobím, choděj na mě stížnosti...

Adramelech:
Lze i tak, fantazii se meze nekradou... ;-)

Gándhí:
Moc jsem to nezabalil, dobřes to prokouk. Dík za obhlídku.

Houda:
Díky, brachu, za tři stopky.
Jsem zajíček, dělám hopky,
ale ještě radši bobky...
Symetrické občas sázím
za kamenem nebo mlázím.
A většinou za střízliva,
páč po chlastu rychle zívám.

Obývám smrk a pár dubic,
z nich letí tip do Pardubic.

Z básně srší nejspíš i tvůj život a sršni se stáhli do podzemí.

Rézi, Laro, medvěd malý = lamděv, demoralizér.

Velký býk, lev:
Oj utne i rozestavěn. Vidím skelet a voly. Po toku zbyde mord, nazpět štěp z Andromedy. Bzukot opylovatelek smí divně vát. Se zorientuj, o!

Jarní z nebe benzín – ráj!

Jedno pohlazení dnes přes den od krásného jarního dne, druhé ze strany tvých veršů… To třetí možná čeká někdo ode mne, a možná od každého z nás.

Pekelný sexapeal čuju z tvé básně.

To nebudou náhody. Možná jenom první setkání...

Pořád básně předeš hlásně,
zajímavě, k tomu krásně.

Éter zebe bezreté.
A kostit soka?
Ulam opici pomalu...

Mizíme? Nemizím
                  do vizí vod.
Mizím z vizí, miziv zmizím.
Miz od vatry! Sýr tav do zim!

Raději nepřemýšlet a s pokorou čekat.

Jasné slovo dovol: ”Sen saj!
Jar zmizí, víš, i vizím, zraj!“

fialka:
Děkuji ti, jarní kvítku,
žes zde nechal štěstí snítku.

Ringo: To jsem si oddych, nerad bych měl libovolného Libráska na svědomí.

Krásně vše umíš pomalovat
A mně… teď chybí malovátka.

Ať žije vášeň červená. Červená z vnějšku i zevnitř!
Ať žije červená, červená vášní prolezlá křížem i krážem a políbená hvězdou věčné a neutuchající radosti.

Výprask se zapovídá snad jak v lůně božím...

Váleček na těsto —
mocná zbraň žen.
Teď už vím, nevěsto,
jsa začepen.

Okázale,
ty můj světe,
může válet,
nebo letět.