Špáďa

A tak to má být,
plně se má žít.

Takhle básní potápěči
a veršům to zjevně svědčí.

Poezií přímo sršíš!

A jeb i rach! A JEB I RACH!
Jen dámo žádný strach,
to se holt v životě stává,
že zkříží cestu nám krach.

Když tempo tepu, co v našich žilách,
být s to to zvládnout nemáme v silách,
nemůžem bydlet v tak drahých vilách.

A tak radost aspoň z tvého zastavení.

Mně ve čtvrtek večer nezbyl na fotbal čas, bojoval jsem totiž s armádou šestinohých pěšáků podporovaných jejich blanokřídlou letkou. Promenádovali se mi od kuchyňských dveří směrem k lednici a zpět a cestou si čumáčky předávali depeše po eskymáckém způsobu. A než jsem s nimi doválčil, bylo na Letné vymalováno. A od černé nepomohla ani svěcená Rosa či opatření jedné střelné zbraně Lafetou.

Vzpomněl jsem si na scénku Felixe Holzmanna s Karlem Gottem.

Psavec:

Povím ti, že netuším,
v čem jen vidíš zásluhu.
Že těm hore, co je volím,
chodím za sluhu?
Holt svérázná osvěta,
občas musí do světa.

Dojemný pocit z roztomilého nápadu.

Povedené veršování. A sedí. Bohužel.

Napiš příště raděj verše čarovné,
co ta vedra pošlou dále k jihu.
Snad pan hicman sám je uzná za rovné,
smočí na čas dštivý jazyk v lihu.

Emma Wallace:
Těší mne, jak se ba(r)víš.

Emma Wallace:
Díky za úsměv od ucha k uchu,
co snad měl kmitnu až kdes kol břuchu.

Na video kouknu později, ale i bez něj silně cítím, jak je báseň bohatě nabitá pro mne originálními obraty, od bouřlivého početí až po zhýralé bytí.

Podstata vnímání skutečnosti spočívá nejen v tom, že jsme živí.

Kromě 7. a 8. verše mě zujala ušlechtilá idea, o níž hlavně se báseň snaží zpívat, byť je dost rozvleklá a mnohé sloky by potřebovaly dočísnout.

S láskou se nebojuje,
na ni se toliko vzpomíná.
Ať kdesi v dávnu ona pluje
či ještě dýmá z komína.

Dotyky něžných intenzit,
jen s nimi se dá v klidu žít.

Život je jízda po kolejích,
tak si to hochu znovu přeber.
Toužíš-li dneska mířit na jih,
již zítra může přijít sever.
ST!

zenge:
Díky barde textařů.
Možná jen pozemsky…, musí se však dostavit nápad a tvůrčí nálada, což v sobě ukrývá paní Múza, jíž budiž dík.