Špáďa

Čertovsky sis vyhrál.

Tvá báseň je jak třešní košík
za jeden zlatý. — Žádný grošík.

Tvůj Bůh je zřejmě i skvělým vykladačem zahradních snů.

U Čeňkový pily vleže
učeň kovy pílí(,) řeže,
slyšet to až u Kašperka.
Volám na něj: Ukaž pérka!
A von na mě: Debile,
čum, vždyť je mám na pile!

Ty sis narozdíl ode mne pohrál se slovy i s poezií a ještě mi nadělil fajn náladu.

Obdivuji, jak dovedeš skloubit poezii s myšlenkami a přitom vše ještě elegantně svázat do rytmu a vyšperkovat n(áp)aditými rýmy.

Pěkná koláž. Malotonáž!

A já se blahem kývu…

Jako bubny duny duní...
Nejsou nudný ty dny u ní!
Aťli vyžli nebo hrušku —
zdolat ji, to dá vždy fušku.

Ještě těžší je to s řekou,
do níž všechny pindy stekou.

Jsi totálně osvobozený.

Závěr skvělý pro noc mladou
po večeru plném krve.
Marně se mi honí hlavou,
kdy to takhle bylo prve.

Tmobolná

Snít? Kouzlíš!

Mlha tvrdá, téměř pevná
sotva rozežene revma…
Možná byl to zamlmuž?

Gándhí:
Vítej v klubu zpátečníků

Emma Wallace:
Díky, že vím, že se vám tyhle hrátky líbí.

Co mě v zimě k sněhu láká?
Pomilovat sněhuláka.
Jestli radost v téhle hře je?
Bodejť ne! Se rozehřeje.
Vždy se těším na dežaví,
jak je celý štěstím žhavý.

Ty fakt asi budeš, ba, sník.

Detaily dolaďují pohodu do krásy.

Hebkohebká.

Ještě že mám sedátko s područkou...