Špáďa

Snad ještě brzy je zapomenout!
Na mne z té básně vytrskly kapičky nesmírných radostí zabalených do smutku a obav, co přijde po té tak klidné noci, že až drásá duši.
Na doteky i slastné pocele štěstí však zapomenout nikdy nelze, dokud se nás nedotkne ten mdlý, ale často vysvobozující Morfeův.

Děcka, to je zas pecka!
Du si dát decka,
nejméně dvě,
nejvýše pět,
ať na všech místech
krásný náš svět.

Tvé kladívko má dalších devět otisků hlaviček a kleště jeden cvak. Je to tak. Umíš si náramně hledat a chystat hřebíčky.

Knih bylo snad už napsáno víc, než je dnes na Zemi lidí. Jednu denně, tak je čtu sto tisíc roků. Takže chápu význam ”doporučené“ četby. Avšak se hned táži, kdo má právo či předurčení je doporučovat?

Svoboda nám vťala bozky
a teď nám vymývá mozky.
Kdos políben, zříš své trosky!

Jen jak přijdou t(o)užebníci,
promění se barva lící.

Slávku, já vím, že jsi boháč!
Ochutnej však — tu — můj koláč…!

Chci nás vidět, můj Toníku,
u pomníku listům fíků,
tam se z nás dvě sochy stanou:
Budeš létem, já zas pannou!

Dneska sedím u Rokytky.
Co mi neseš, Juro? — Zbytky?!
…Ty můj kvítku! Zbytky léta!
Do podzimu ať v nás vzkvétá!

Nejvíc mě dostalo vytírání se... :-D

Úklid dílků!
A hlavně parádní, origoš a vychytané slovohrátky, kterých já nemám nikdy dost, a proto podobné i někdy sám pášu.

Emma Wallace:
Díky, vzácná dámo, díky,
byť mým veršům chybí fíky…
Co to pletu? Jejich listy!
Co maj halit tělo — místy.

Emma Wallace:
Jejda, co ty tady v tuhle dobu?! Vlastně…
přišlas akorát. Ať je ti celou noc slastně.

Můj Méďa při otočení zabrumlal a dodnes nevím, co v něm vězí za mechanismus, a to jen proto, že jsem byl posera a bál se, že za jeho vnitřní prohlídku dostanu vynadáno.
Dobroty z Bogoty mě však tehdy nezajímaly :–)

Kolotoč citů v srdci, hlavě.
Ten jednou zatočí s tebou hravě.
;–)

E. W.:

Koukám, že mám tu miniaturku nějak genderově nevyváženou, asi ji doplním:

Už vůbec ne jen zpola!
Pak stačí potkat… sebe.

Geometrie z niv a pařezí

Jsi šťastný člověk, padají-li ti hvězdy k nohám, byť snad jen ve snu. Takových moc není.

To se nediv, přání se občas zatoulají.

ST ;-)

Po dni jak z partesu
rodí se báseň,
nese si noblesu,
tvou radost, kráseň…

Po sektu máš v sexu život,
po guláši s limčou? Blivo.

vavaoko: Připomněls mi fór z minulé éry, že socialismus je cesta od kapitalismu ke kapitalismu. A ono to bude možná obráceně. Jako mnohé v našich končinách.
Autor má můj obdiv, byť nenabízí řešení, od toho jsou ale jiní.