odkopaná...

rýpal jsem se v jednom kopci
když se za mnou ozvalo
pane jo…vy vypadáte
jako by jste oškraboval
cukrkandl v hrnci

zvolna jsem se otočil
a zahleděl se na dívku
co stála na zvláštní homoli
v malé prohlubenině
se sevřenými prsty
jako by držela jezevce v ranci

vypadala trochu bizarně
asi jako malířka
co kreslí obrázky opeřenců
a ztracených kšiltovek na plotech
popsané pravděpodobností
geomagnetického pole mysli
jež je sama sobě kompasem

povězte mi příteli
proč se vlastně hrabete v minulosti
chcete se setkat s mrtvými?

pro budoucnost

jak to myslíte?

aby ti co přijdou po nás věděli
co nás spojuje a jak jsme žili

lidé podléhají rozkladu
život není věčný

s tím nemohu souhlasit
od prvního otisku v kameni
jsme součástí něčeho
co stále trvá
takže ve skutečnosti neumíráme

mám takové tušení
že to co hledáte může být tady řekla
a špičkou boty dloubla do země

radši vycházím z faktů ne z tušení

nijak ji to nezastavilo
shýbla se
lehce zašmátrala
co řeknete na tohle?
a ukázala mi cosi v dlani

přistoupil jsem k ní
nasál její okouzlující vůni
a zadíval se na kostěný předmět

milá Acilut
víte v čem spočívá kouzlo trojúhelníku?
nemá žádnou hierarchii
nemá vršek ani spodek
v takovém obrazci se energie kumuluje
není na něm nic víc nebo míň
odmyslete si symboliku tří vrcholů
a každý z nich nahraďte významem
té která je rovnoměrně rozprostřená
a obepíná celou existenci

a proč je v něm ta dírka?

inu aby mohla proudit

usmála se
myslím že už tomu rozumím
když se spojí tušení s faktem
je to dobré znamení