Bastet

básněnka:
Dneska už Erskinovou nečtu, spíš Lindsay Davisovou (což je ovšem jiná, no vlastně spíš druhá strana téže mince - Řím za vlády Vespasiána). Ale dobrovolně přiznávám, že chuť psát o Keltech ve mně nastartovala právě knížka Půlnoc je osamělé místo. Ovšem tak strhujícím způsobem ten můj příběh popsán nebude, (to holt neumím) přesto doufám, že budeš číst dál...
Díky za návštěvu.

vavaoko:
Pokud jde o ten výlet, jsme teprve na začátku cesty. Věděl bys to, kdybych ovšem já, hlava děravá, nezapomněla napsat za nadpis jedničku. Tímto se omlouvám a slibuju, že ještě budeš mít možnost poznat naše keltské předky daleko podrobněji. Díky za komentář... :-)

Neumím sice najít na každou situaci nějaký citát, ale poznám člověka, který nesnese byť jen náznak slušně napsané kritiky. Už si tvých děl nebudu všímat, nemá to smysl.

Máš prima koně, gratuluju. Já osobně archeology obdivuju. Pokaždé, když si v muzeu prohlížím nějakou znovuslepenou nádobu, představuju si ty hodiny práce v bahně, to sbírání a katalogizování jednotlivých střípků, to náročné sestavování do původní podoby a říkám si: Teda, klobouk dolů.
Fascinuje mě, co všecko umějí vyčíst z kousku kovu, dřeva, keramiky. Já jako člověk totálně nesystematický bych tu práci dělat nemohla, ale baví mě vymýšlet k těm věcem příběhy.
Jo - ještě k textu: Proč jsi to dal jako báseň? Přijde mi to malinko nesmyslné. Jako Úvahu bych to viděla spíš.

Děkuji za obšírnou reakci, žel nenašla jsem v ní odpověď na otázku, zda tvoje báseň nemohla být v pohodě vložena až v pondělí a tudíž i kompletní...

Nezlob se na mě, ale text s chybějící diakritikou (která bude následně doplněna) v tomto stadiu prostě za polotovar považuju. Chceš-li na mě kvůli mému názoru útočit, posluž si. Jsem zvyklá psát, co si skutečně myslím, a nemám v úmyslu to měnit.

Docela pobavilo.
Co nechápu, je, proč musíš mermomocí hned teď sem prsknout polotovar, který budeš následně opravovat. Ztratil by snad aktuálnost vložen až v pondělí a pořádně?
Asi budu hnusná, ale rozčilují mě autoři, kteří něco vyplodí a okamžitě to fláknou na web, aniž by si to po sobě třeba jen přečetli (což není zrovna tenhle případ), stejně jako ti, co se vymlouvají, že se nekamarádí s pravopisem a tudíž kašlou na chyby. Je to normální neúcta ke čtenáři. Asi jako by člověk přišel do obchodu koupit židli a oni mu vrazili do ruky kus dřeva se dvěma nohama a řekli: Když tak si to doma dodělej...anebo: Přijď v pondělí, to už bude mít nohy tři (a možná i všechny čtyři).
Je mi jasné, že až tu báseň opravíš, bude tento komentář postrádat smysl, ale napsat jsem to musela.

Tak nevím. Nacházím víc poezie v prostém pohledu na spící kočku nežli v tomto textu, který není víc než nudlí popisných slovíček. Nudlí příliš dlouhou na tak prostou a zároveň vtipnou pointu " snu o myších a lidech."
Na druhé straně - děti a zvířátka jsou pro zjitření citů čtenářů téma nejvděčnější.

"Už to nehul!" napadlo mě bezprostředně po přečtení.
Neber to ale osobně, a už vůbec ne hanlivě.
Tenhle kousek textu je jeden velký surrealistický spletenec, kde všechny archetypy čiré fantazie (původně zamrzlé v tkáních) roztály tou tlačenicí v metru a udeřily do mysli jako tsunami do pobřeží. Čtu to a je to jako fantastickej trip. Kam na to jenom chodíš?

Socha na svobodě ve tvé ložnici celkem logicky vysvětluje ony cestující vypínače, kohoutek i barvy na stěnách. Prostě taková normální pyramidálně nemožná noc...:-)

Noche Triste...už jsem to asi někde psala, že úspornost ve slovech otevírá prostor fantazii. Byla jsem tam. Děkuju.

Až se ráno rozední
dál kuchyní ta píseň zní
až k slzám, věř mi, spějící
když sám v bílé čepici
zas ji loupeš s vášní novou
tu svou lásku cibulovou....

Přitáhl mě název, přiznávám. Zastavila jsem se, začetla.
Podařilo se ti v básni smíchat kdeco - od tajemníka papežova přes kytky až po svůdníka... ale je to konglomerát skoro geniální, protože každým řádkem prosvítá... láska, "láska" a Láska.
ST je skoro málo...

První půlka básně je plná omšelých spojení - hořké kafe, vrásčité víno, sůl v očích...chtěla jsem to vzdát, ale pak, jak ses začala s tou nevítanou návštěvou vypořádávat, to jsem si fakt užívala. A ta březová loďka byla skvělou tečkou...

Uhlí... prádlo... též se skládá
to básníku však nepřísluší
tvoje verše mám moc ráda
že šmrnc mají, vtip i duši... :-)

Neznám tě, ale vedeš si dobře - tenhle text napsaný do běžných řádků byl by poezií v próze, takto rozsekaný zdá se být prozaickou poezií. A mně se to líbí...ST

zenge: whiolet: vavaoko: Špáďa: severanka: René Vulkán: myšlenka pouhá: labuť: krizekkk: Kapka: jantar: churry: E.T.Jane: CULIKATA: básněnka:

Děkuji všem, kdo jste ve virtuálnu bděli spolu s mým alter egem...

Piš verše, sázej jako chleba
ať se v žáru smyslů rozvoní
v té vůni pak se smutek vstřebá

piš básně na kmen jabloní

vlož verš pod jazyk pro Chárona
bys nezapomněl v podsvětí
jak sladce zní slovo "ona"

Piš verše - krásně bude ti....

Ano, myslím, že by to byla krádež – a co?
Ten archeolog tam přece jde s tím, že si přivlastní nějaké artefakty, aby je mohl prodat a být v balíku.
Čili bych jen vypustila ty řeči „Nikomu to nepatří ..atd.“ a rovnou bych ho tam poslala s vidinou zbohatnutí (nakonec – plíží se tam v noci, tajně, takže si je vědom, že sbalit to za bílého dne by určitě jen tak neprošlo).
Tuším, že by to měl být kladný hrdina, ale i klaďasové mají svá temná tajemství (o to je to zajímavější, ne?).
Mimochodem – má ten člověk nějaké jméno? Psát dlouhý příběh a nazývat hlavního hrdinu „on“ mi přijde takové nezáživné ( a krom toho, čtenář se líp identifikuje s někým, kdo se nějak jmenuje, než s bezejmenným „ním“).

Myslím, že "mlžit" o záhadném předmětu se dá, i když už ho na nic pak nepotřebuješ, ba naopak, řekla bych - mlžit tím spíš, že nemusíš pak nic vysvětlovat.

Taky píšu myšlenky postav kurzívou, na Libresu se ti bohužel automaticky nepřevádí, takže musíš příslušné pasáže označit a dole pod vkládacím oknem zadat kurzívu, pak se to zobrazí. je to práce navíc, ale pro pochopení textu je to dost důležité.

Když najdeš něco v zemi, je to tvoje - no, o tom právě dost pochybuju, zvlášť v případě, že jde o oficiální archeologický průzkum - tam to rozhodně "tvoje" není.

Je fajn, že si děláš rešerše a sháníš informace. Dělám to podobně, ale přesto, když něco nedohledám nebo si nejsem jistá, prostě mlžím, nepíšu konkrétně, omáčka se tomu říká. Dá se tak dostat přes pasáže, které by jinak zabraly hodně času při hledání info,ale nejsou až tak pro děj důležité.

Tou "ich" formou jsem měla na mysli právě ty myšlenky postavy, ne že by celý příběh byl psán z pohledu hlavního hrdiny, tady jsme si asi tak úplně nerozuměli.

No, každopádně se těším na další pokračování, zvědavost jsi probudil a to je podstatné.

Ale zpět k povídce , resp. její části ze současnosti. Docela by mě zajímalo, co tenkrát archeologové u vás vykopali. Protože mám takový nejasný pocit, že hliněné hrnce nebo kalíšky z bronzu (nota bene z relativně nedávné doby -15.století) nejsou zas takové terno, aby se jejich krádeží mohl někdo napakovat. Mmch - není vlastníkem všech archeologických nálezů náhodou stát? (to jen k té tvojí poznámce.." Nikomu to nepatří..").
Kdybych to psala já, asi bych pro udržení "tajemna" ty nalezené předměty nekonretizovala. Spíš bych zmínila, že "těsně před koncem směny zahlédl ve výkopu něco, za co by soukromý sběratel dobře zaplatil. Rozhodnutí bylo bleskové. Opatrně tu věc zahrnul hlínou...a teď se pro ni vrátil." -prostě něco v tom smyslu, ť si čtenář láme hlavu, co by to asi tak mohlo být.

Drobnosti :
-Tahle práce je skvělá, ale chudá....chudý je člověk, ne práce. ..."tahle práce je skvělá, ale sotva na uživení" nebo " tahle práce je skvělá, ale nadšením nájem nezaplatím"- takhle nějak

-Zadíval se nad výkop a užasl. To se mi zdá. Viděl stoupající….kouř? Dým? Mlhu? - proč přeskakuješ z 1.osoby hned do 3.? Dotáhni tu hrdinovu myšlenku nebo pocit až do konce..."To se mi snad zdá. Co to sakra je? Kouř? Mlha?..."
Příběh sice běží ve 3.osobě, ale právě nahlédnutí do myšlenek postav (věty nebo krátké pasáže v 1.osobě) děj obohacuje, to děláš dobře, takže se neboj v té "ich" fomě chvíli vydržet. Čtenář se tak namísto role pouhého pozorovatele může vcítit přímo do postavy.