Bastet

zenge: Špáďa: severanka: prorok: krizekkk: básněnka: Ardina:
Mezičas potřebujeme všichni, jen každý jindy a jinak dlouhý. Vydechnout a nabrat dech, jak správně poznamenal Špáďa.
Tak se tedy držme...

zenge: Rezina: myšlenka pouhá:
Díky všem, kdo jste se mnou zavítali na prosluněný ostrov. Snad vás má vzpomínka alespoň trochu zahřála v nevlídném podzimním čase...

Špáďa: Jsi šťastný muž, Špáďo (abych parafrázovala známé rčení z Babičky). :-))

... dokud si zpívá
je aqua Viva
a dokud neumřela
je celá, celá, celá
zatraceně živá....

krizekkk: Jana M.: Mám radost, že jste se zastavili...

básněnka: Sůl na rtech, med v plástvi, trpké víno a hořké olivy...všechny chutě života...ten vavřín snad ani není třeba. Díky, básněnko za koment...

Jasně, že byla, básněnko...jsem přeci Bastet...vzpomínáš?

Pro vzpomínku zavři oči
(smutek je host nenadálý)
smrtí láska sotva skončí
vědí ti, kdož milovali....

...a předu
v hloubi hrudi kolovrátek duše
a v antracitu srsti
jiskry budoucíího světla...

Příjemný text...příběhy se západem slunce dovyprávěné a s ranními červánky načrtnuty nové.

Do hejna tleskni, rozletí se
nebude po něm ani křik
slunce je jabko v modré míse
a listí šustí - možná v nás
a možná jenom ve snu echem
nadějí zpitou pod obraz
ve chvíli víc než sladkodeché
schovej svou lásku pod deštník...

Všecko se děje v tom pravém čase
do hrsti popela když jiskra ukryla se
pokorně čeká a přitom žhaví duši
oheň - ne cizí - Popelkám pořád sluší....

Tak se sobotně houpám na hravých vlnkách surrealismu a přepočítávám metely na protonové škvarky...když v tom třeskne výstřel...vlastně dva...zatracený krávy, takhle všecko zkazit!

Dovolím si ono náhražkové blues dotáhnout do hořkého konce:

Tygříka nemaje
rozložím na zem plyš
hřejem se navzájem
jak sama uvidíš
až zima zaťuká
- a to ona umí -
budu tvůj náfuka
má krásko z gumy....

zvířenka: zenge: vavaoko: Taikatalvi: René Vulkán: Psavec: Mirka Hedbávná: Lota: krizekkk: Jana M.: Dota Slunská:
Děkuji vám, že jste se tu zastavili a přidali své řádky k mým. Moc jste mě potěšili...

Ani se mi věřit nechce...
šetřilas metaforami
a mně se četlo lehce
nemusela jsem šetřit dech
na cestě do kopečka
dobrozdání si dobře zdáti nech...

Líbilo se mi zde. Tečka.

Díky všem čtenářům i komentátorům...

Verena: Myslím, Vereno, že jsi v jiné pohádce....

Recept na šťastný vztah (netroufám si říci "manželství", neboť to se, jak se zdá, dneska nenosí). Beru tedy na vědomí, neodpovídám na neotázané, vkládám rozbušky do min a pečlivě opatruju tu ampulku...

Překrásná vyznání. A nevane z něj chlad, nýbrž smutek...a taky smíření. Ona je totiž blízko.