Bastet

Průřez člověkem...nebo životem? Krásné metafory, má poklona. ST

Zvedlo mi to koutky nahoru. Dík.

Zní to hezky ... tak vznosně a zároveň prostě...ST

Jo, já vím, že bych to neměla dělat, ale beru si z tvého jen kus (začínající slovem "noc"). Ač nespavostí netrpím, ten kus si vychutnávám...

Při vší úctě, Jene, mám pocit, že tu mícháš jabka s hruškama. Od pokusu definovat Čechy a jejich mravy přecházíš ke vztahu muže a ženy, přičemž obojí je plné klišátek a obecně proklamovaných názorů. Vzhledem k tomu, že každý z nás je spletencem genů všech národů, které kdy českou kotlinou prošly (ať už jsou to Keltové, Germáni, Slované či další krátkodobější "návštěvníci") definovat Typického Čecha a jeho Typické vlastnosti dost dobře nelze.
A pokud jde o párové soužití - i u nás mlčí mnozí muži jako pěny a nechávají "vládnout" ženy, neb je to pro ně pohodlnější...

Tak si to shrňme...je to dobrá báseň (skoro na ST)...

Jen poznámka na okraj : to, co neodpustíme, tíží pak nejvíc nás samotné (ale na to člověk přijde obyvkle až pozdě).

Jasně, že hříčka, mnohovýznamová, ale hříčka.

Parádní text. Pročpak jen se mi vybavil Jack Nicholson? Jo, už vím...ST

...V pohádkách dobří vyhrávají...a proto jsou taky pohádky pohádkama (aby bylo na chvíli kam utéct). Ale vono se nemá nic přehánět...ani to dobro a hrdinský činy...

Žebyšeď? Možná teď, ale jarem krajina barevplná a chleba, chleba též...

krizekkk:
Vytrvej...třeba potkáš nějakou Culíkatou a nemine tě...

Marcone:
Jestli ty si, Marcone, trochu nefandíš...:-)

Tak teď můžu dát s klidným svědomím tip - to za tu vůni Řecka, která se mi zlehýnka otřela o nos...

No nevím, Marcone, tohle mi teda nic neříká. Možná mě musí napřed políbit ten medvědí stisk.
Hele - když budeš jinej, nebudeš to možná ty, ale básni to prospěje. Tedy té budoucí básni.

zenge: Marcone: Květka Š.: krizekkk: Jan Maren: Dota Slunská: CULIKATA:
Díky vám všem, kdo jste tu trošku mlsali a trošku snili...

Špáďa:
To mě těší. Jo jo, čokoláda je vynález bohů...

Příjemný text. Rozhodně by mu ale prospělo nezačínat každý řádek velkým písmenem bez ohledu na logičnost i na to, že ten předchozí končí čárkou. Je to manýra, která básni jenom škodí. Zbytečně.

CULIKATA:
Fajn. Nepochybuji, že ten dotyčný bude překvapen a potěšen (nebo poděšen, že se přání tak rychle změnilo v realitu? ):-))

Ta první je jenom hříčka slovní, ale ta druhá - ta se mi líbí moc (a dovedla bych si představit u toho i nějaký obrázek).

6thSun:
Deprese netřeba. Lehkost, s jakou jsem rýmovala, patří minulosti. Teď verše potím a občas ze sebe musím i vysekávat.