valerie

Je to dobrá káva, zavoněla a naděje se vzpomínkou povzbudila, dík

Neboj, něčemu tak laskavému se jistě nikdo nesměje, je to radost

Takhle to mám úplně těsně než usnu a to už nejsem schopná psát, cukrlata v papyru, je to sladký, zamotaný, je v tom cítit touha a taky dávnověky;-), je to fajn

Lilith: fajn ;-)

Květka Š.: Děkuji

Kajuta: dík:-)

vavaoko: mám radost

Snad, dík za naději

divoženka1: to jsem potěšena, děkuji

Jak tohle dopadne, toť otázka, dobře asi ne. I když člověk zapomene...jen ten svět se bude dávat dlouho dohromady. Jedinec chce žít, užívat si...ale to co nás teď všechny straší to skoro nikdo nedokáže pojmenovat. A názorů je tolik, že se v tom má vyznat? Mně je teď upřímně líto Vojtěcha, protože ať udělá kdokoli cokoli pro někoho je to dobré a jiný to zcela odsoudí. Popravdě sama nevím kde je pravda, ale strach mám. Ne z nemoci, ale z téhle koronavirové doby...dík za tvoji úvahu

Fíha, vůbec nevím o co jde, docela dlouho jsem tu nebyla, no doba stojí za prd až tak, že i tady jsou konflikty, nevím? Přečetla jsem si pár komentářů pod tímhle dílkem, vše číst se mi nechce, stačilo mi přečíst si básničku od tebe. Jo, sakra, je mi taky smutno. Snad už úplně ze všeho, přišla jsem aby mi tu bylo hezky a ejhle už i tady narážím na zbytečné konflikty a nervozitu. Tahle doba se už podepsala na všem...a na všech... Jo je mi taky smutno!

Hmmm, krásný a je mi to moc blízký, každý do svých dveří, sakra a přitom to byla taková nádhera. Nádherně obrazotvorně jsi to popsala, vyvolalo to ve mně vlnu emocí

PavelK: QR je zakódován ;-), dík

M.A.Rek: to by bylo drahý, drahý:-D :-D

Psavec: děkuji

Květka Š.: Díky

Lilith: děkuji, i ty jsi milá

Hmmm. Tak to je daleko složitější než jsem doufala, každopádně už zase jsi a žiješ. Když jsem pracovala na JIP často jsem se nad lidmi napojenými na přístrojích zamýšlela. Bylo zajímavé sledovat návrat do života, ubírat léky, snižovat pomoc s dýcháním, a vidět zase člověka, pod tou hromadou přístrojů, která mu pomohla přežít. No teď pracuju na psychiatrii a to je daleko složitější, pomáhá se hůř. Dokud si jakkoliv něco uvědomujeme, jsme. I když to někdy bolí, no nejhorší je bolest duše a miliony otázek, na které po staletí dodnes není odpověď. Snad, nejjednodušší to mají lidé jednoduší. Jsi složitý, neboj já taky.

Vždycky je naděje ;-)

Jo, to je super, v těch pár řádcích je celý život, tak to vnímám, ten zajíc taky neví dne ani minuty