valerie

Podivně krásná básnička vytvořila zajímavou atmosféru, kterou malinko nechápu, nebo spíš nevím jestli chápu:-)ale líbí se mi moc

Krásy světa
a sílu okamžiku
vnímat můžeme
v každém věku

Vše jednou končí
mládí zamáváme
dokud jsme ale tady
pořád se dobře máme

Všechno modré z nebe
dala by ti jistě ráda
schází dotek pohlazení
srdíčko bije ale strádá

Jemná smutná básnička

Špáďa: A kdo zaváhá ten ne…. :-) dík

Nápadité, obrazotvorné a plné myšlenek a sochy Moai mě navíc fascinují

Tak konečně jsem to pochopila:-D. Jdu teď spát, tak sem zvědavá:-D

M.A.Rek: děkuji a myslím že přesně víš ;-)dle toho co díš:-D

TetaKazi: skoro hraničící se sadismem :-D děkuji

Besinka: děkuji

Je to skvělá báseň, jen z ní mrazí...ten závěr je plný života, vlastně nemám slov, jen si představuji rozpoložení básníka

Kéž tvá milá poezie
ještě dlouho v tobě žije
zabolí i pohladí
struny správně naladí

Moc se mi líbí to opakování, ten optimismus, je to vtíravé, písnička kterou si celý den prozpěvuješ, hledám melodii...A tak jdu dál...

Nezáleží na věcech, ale na lidech, na vzpomínkách, hezké

Vlastně pobavilo a moc líbí

Krásný melodický text a obsah který by každý chtěl aby byl pro něj

Jsme nepoučitelní a nenapravitelní, kolik zbytečných hrůz, kolik životů a jede to furt dál, skvělý text

No popravdě taky nevím :-D

Prý alkoholismus je nevyléčitelná nemoc, ale můj děda byl vyléčený a to opravdu! No spíš jsem si vzpomněla na jiné příběhy, nikdo, vůbec nikdo, ani rodina to netušili, jeden měl pracovní úraz, jinou odvezla RZS až když jí selhávaly orgány a ten poslední, tomu vlak ujel nohy, ty rodiny znám a všichni se shodli na tom kam všude se dá alkohol skrýt, žasli a nevěřili...sorry za rozepsání, báseň mě moc zaujala, nejen proto že pracuju na psychiatrii. Ty příběhy ale nejsou z praxe, to jsou lidé z mého okolí.

Moc moc hezké

Moc se mi libí, příběh i styl