V rámci jedné soutěže ( a taky v rámci zachování svého psychického zdraví při učení se na zkoušky) jsem si zavzpomínala na svůj zážitek z rodinné dovolené :-)

upřímná věc z mého bolavého srdce

O návratech

Zatím je český na rozdíl od Slávie

Nejlepší kamarádství, přátelství mezi lidmi, které trvá věčně, nic nemůže rozdělit tito lidi. A nebo může? Může jeden den změnit úplně všechno? V příběhu, který budete číst, se to stalo.

Vyrůstala jsem v jedné malebné a světem zapomenuté hanácké dědině, kde se tak trochu zastavil čas a kde jsme si jako malí založili partu Bílých Tygrů. Psala jsem si deník a občas z toho vznikly takové "příhody". Napadlo mě, že by bylo fajn ukázat "světu", že i po roce 2000 ještě existovaly děti, které neseděly jen u počítače - a tohle je takový experiment. Příhodu "Jak jsme hráli na cestovatele" jsem napsala cca ve dvanácti, takže jsem tam jen opravila pravopis, stavbu nějakých vět a celkově zasahovala opravdu minimálně. Najde se někdo, kdo by mi poradil, jestli má smysl tuhle autenticky dětskou verzi nechat nebo na jejím základě napsat novou?

No, a teď se vám musím k něčemu přiznat... Spal jsem se svou sestřenicí.

Srovnání

Konečné řešení

Drž hubu

...přišla chvíle, kdy se malý neposeda z neznámých příčin někam vypařil. Najednou jako by ve vzduchu něco chybělo. Jako by bylo, zčistajasna, něco špatně...

„Víš, žena, ačkoliv je na světě od nepaměti, je stále méně prozkoumána nežli sněžný muž yeti…“

Tak trošku o Noemově arše

O životě

...

Tonička už toho věčnýho dědkova lození měla plné zuby a tak se raději ze schodů odstěhovala do „sadu“ a líně obdivovala krtka, co se odvážně vydal vyházet pár lopatek hlíny mezi švestkami. Chvíli se zájmem pozorovala pohybující se hnědou hromádku, ale vedro ji udolalo...

Ze sedla na koňském hřbetě, jsem přesedl na malé prkénko a stal se myčem oken výškových budov.

Tatínek ho v dětství jednoho dne vzal za pravé ucho - vždycky mi ho ukazoval, že ho má větší – a dotáhl ho k učiteli hudby. Tomu nastrojenému kruťákovi v kostěných brýlích, který se jmenoval Krupka, přikázal, ať z něj třeba vymačká duši...