možná se tento příběh stal...

Unesli dítě…!

Tatínek ho v dětství jednoho dne vzal za pravé ucho - vždycky mi ho ukazoval, že ho má větší – a dotáhl ho k učiteli hudby. Tomu nastrojenému kruťákovi v kostěných brýlích, který se jmenoval Krupka, přikázal, ať z něj třeba vymačká duši...

No, a teď se vám musím k něčemu přiznat... Spal jsem se svou sestřenicí.

To bych prozradil moc

V rámci jedné soutěže ( a taky v rámci zachování svého psychického zdraví při učení se na zkoušky) jsem si zavzpomínala na svůj zážitek z rodinné dovolené :-)

Nám ty nejbližší

Aneb jak to vidí z vesnické hospody

Cítil, že je většinou nepochopen a končil slovy: „Holky, vy víte prdlajs“. Pak pomalu odcházel na zahradu odplivnout si na hnůj.

...přišla chvíle, kdy se malý neposeda z neznámých příčin někam vypařil. Najednou jako by ve vzduchu něco chybělo. Jako by bylo, zčistajasna, něco špatně...

Dozvuky událostí z předchozí kapitoly;

„Víš, žena, ačkoliv je na světě od nepaměti, je stále méně prozkoumána nežli sněžný muž yeti…“

Tak o něm to nebude. To až příště

Jáchymovské doly, 50. léta. Inspirováno historií.

Tonička už toho věčnýho dědkova lození měla plné zuby a tak se raději ze schodů odstěhovala do „sadu“ a líně obdivovala krtka, co se odvážně vydal vyházet pár lopatek hlíny mezi švestkami. Chvíli se zájmem pozorovala pohybující se hnědou hromádku, ale vedro ji udolalo...

...

Nejlepší kamarádství, přátelství mezi lidmi, které trvá věčně, nic nemůže rozdělit tito lidi. A nebo může? Může jeden den změnit úplně všechno? V příběhu, který budete číst, se to stalo.

Srovnání

Drž hubu