No, a teď se vám musím k něčemu přiznat... Spal jsem se svou sestřenicí.

Konečné řešení

O životě

Cítil, že je většinou nepochopen a končil slovy: „Holky, vy víte prdlajs“. Pak pomalu odcházel na zahradu odplivnout si na hnůj.

...přišla chvíle, kdy se malý neposeda z neznámých příčin někam vypařil. Najednou jako by ve vzduchu něco chybělo. Jako by bylo, zčistajasna, něco špatně...

Drž hubu

Vyrůstala jsem v jedné malebné a světem zapomenuté hanácké dědině, kde se tak trochu zastavil čas a kde jsme si jako malí založili partu Bílých Tygrů. Psala jsem si deník a občas z toho vznikly takové "příhody". Napadlo mě, že by bylo fajn ukázat "světu", že i po roce 2000 ještě existovaly děti, které neseděly jen u počítače - a tohle je takový experiment. Příhodu "Jak jsme hráli na cestovatele" jsem napsala cca ve dvanácti, takže jsem tam jen opravila pravopis, stavbu nějakých vět a celkově zasahovala opravdu minimálně. Najde se někdo, kdo by mi poradil, jestli má smysl tuhle autenticky dětskou verzi nechat nebo na jejím základě napsat novou?

Tatínek ho v dětství jednoho dne vzal za pravé ucho - vždycky mi ho ukazoval, že ho má větší – a dotáhl ho k učiteli hudby. Tomu nastrojenému kruťákovi v kostěných brýlích, který se jmenoval Krupka, přikázal, ať z něj třeba vymačká duši...

Co s ním

Tak o něm to nebude. To až příště

Srovnání

To bych prozradil moc

...

„Víš, žena, ačkoliv je na světě od nepaměti, je stále méně prozkoumána nežli sněžný muž yeti…“

možná se tento příběh stal...

Tak trošku o Noemově arše

upřímná věc z mého bolavého srdce