Temnota, která pomalu odplouvá

Nejdřív byla ona… Sama ve tmě, kde se bála, že už nenajde cestu ven na světlo, kde by byla tak ráda. Nikdo jí nerozumí, cítí se tak jiná, jak jen může být. Poničená, jako kolo, které už nejde spravit. Támhle chybí šroubek a tamhle zase kolo, bez toho se dál na cestu vydat nemůže. A tak volá na lidi kolem : prosím, pomozte mi někdo! Nechci být tak sama a potřebuju jít dál. Ale oni jí neslyší, spíše nechtějí slyšet. Co takhle mladá dívka může mít za skutečný problém? Ten problém tam je, ale .. ona sama není schopná si ho přiznat a tak dál stojí na místě a lidi v mlze proplouvají kolem ní. A když přišel neodvratný konec, konečně jí to došlo. Tohle musí zvládnout sama, být silná, tak jako nikdy. Dokáže to? Rozeběhne se, předběhne všechny ty lidi, kteří jí přezíravě přehlíželi a snaží se najít svůj šťastný konec. Doufá, že tam na ní nějaký čeká, ale i přes tu rychlost, cítí tu sžíravou bolest, která jí postupně tráví. A pak se znovu zastaví a je tam on. Pod vlivem alkoholu, či jiných úlev od bolesti, spolu prožijí krásnou noc. Co to bylo za pocity? Něha .. touha .. radost .. bezpečí .. emoce, jaké nikdy nezažila… při usínání pocit klidu, který neměla už tak dlouhou dobu, že nevěřila, že na něj má stále právo, má? V hloubi duše doufá, že ano, že zlé sny zmizí. A pak probuzení, realita. Nejistota, jestli pro něj byla jen pouhým povyražením, nebo z toho může být víc? Ví, že je to příliš rychle, nad tím přemýšlet .. jen ona sama ví, proč to tak je, že se tak rychle upnula k této naději, ve kterou nedoufala, že ještě někdy bude mít. A on je uzavřený, skrývá svoje pocity. Skrývá, co si o tom doopravdy myslí a ona je znovu zmatená. Je to jen strach ze svých dosavadních zkušeností, nebo jí nechce ublížit tím, jak to cítí. Ona neví. Ale i kdyby to tak bylo, může být šťastná, že alespoň na malou chvíli pocítila, jaké to je být v náručí někoho, s kým se cítí v bezpečí. A tak dál doufá, že jí otevře své srdce a vezme jí na cestu ke svým skrýším uvnitř své hlavy, aby věděla, jestli se může zbavit toho tíživého strachu, který jí svírá, při pomyšlení na to, že ten krásný pocit znovu zmizí a nahradí ho prázdnota, která jí neodvratitelně pohltí.