Stalo se.

Školní sloh z nedávné doby. Učitelka se nevyjádřila a já ho nechci nechávat ležet v šuplíku. Tak cupujte.

Po cestě z5 rozvířený bordel z přeplněných odpadkových košů matně lesknoucích se v záři lamp, jenž se nad nimi sklánějí až téměř s nechutí stejnou, jakou kolemjdoucí minou JÍ.

Motto: Hupky, dupky, zejtra skáču do Prokopovky. Pérák.

Tak přispívám svou povídku, na kterou jsem, myslím že právem, hrdá. Jsem na ni hrdá, protože jsem v ní já. Je v ní jen pravda kterou právě prožívám. Je pouze jednodílná. Jmenuje se Hvězdy, a je o dospělosti, a o tom že s sebou dospívání u mě nese i podstatné zmenšení se. Možná bude zveřejněna i na Sub Salix, spadající pod projekt Hogwarts.cz. Není to žádné kopírování, ani nic jiného, o všem vím.

Věnováno mužům Slezska.

Následující sen není příliš fabulace. Skutečně se mi zdál. Dokonce beze všech zmatků a bizarních smyček. Jen některé momenty jsou moje neumělecká licence.

...kde jsem vlastně doma...

i pes dobrák může být dobrý hlídač

první zaměstnání

Děda se seznamuje s mobilem a zažívá přitom radosti i trable.

Kdo co má, chtěl by a může mít

Jedna novoroční aneb co kdyby...

asi z toho bude sbírka - Andělé mezi lidma ...

Pro starší a pokročile