Tak se z toho neposer

Spodina (hospodina chválím) společnosti. Pro otrlé

Když jste dva tak se někdo dočkal, protože si počkal. Já nečekal, to bude tím.

Ani, nevím, jak mě to napadlo, a není to ani nic přeborného, ale... příjemné čtení.

Nedalo mi dlouhého přemýšlení jak nazvat tuto povídku… Jak svědčí název, řeč bude o tom, jak jsem nevěděla, kdy přestat… (exliterovka)

Tak jsem se rozhodla, že sem dám jednu svoji starší povídku. :) Mladý malíř nakreslí příšerný obraz, který si však začne žít vlastním životem...

Stojím na kopci, uvolněná, téměř nehybná... ... ona to asi není tak úplně povídka v klasickém pojetí, ale fakt nevím kam to svoje kutání zařazovat

...

...

inspirací mi byla včerejší obědová pauza..

...Možná se to stalo právě takhle. A možná ne...

Lež má krátké nohy. Kraťoučká povídka.

Jak jsem slíbila, vkládám další díl. Snažila jsem se ho zakončit tak, abyste se těšili na pokračování a napsat tak, aby to bylo zajímavé, tak snad se mi to aspoň trošku povedlo.:) Hodně mě potěšila vaše reakce na minulý díl, stejně tak i zanechaný komentáře!:) Moc vám za ně ještě jednou děkuju!! A budu ráda, když mi napíšete zase nějaký. Rad, připomínek, i kritiky si vážím.:)

pro svojí radost, ze soutěže na téma "kamna"

Kdysi dávno, velice dávno jsem pracoval na horském hotelu. Řev motorů se začal v horách rozléhat až o pár let později. Dovážel jsem s párem těžkých koní zavazadla hostů a proviant. Občas mě pomáhal domovník Honzík.

Protože máš otevřené oči, myslíš si, že vidíš...