Supermartonátor

Popsat anotaci k této povídce je pro mne velice obtížné. Příběh je to...zvláštní. Asi nejdivnější věc, co jsem napsal. Vím o čem je...ale dává to smysl i vám? Očekávám rozporuplné reakce. Věřím však, že četba mé povídky pro vác nebude ztrátou času.

Nikdy jsem nebyl velkým příznivcem prologů, ale k tomuto příběhu jsem ho napsat musel. Duchcovské stíny je dílko, na kterém budu patrně trávit hodně času a hotové bude až za delší čas (předsevzetí je do konce roku). Ale potřebuji zpětnou vazbu...a o tu vás prosím. Příběh by se měl pohybovat na rozhraní krimi, horor a drama.

Dokončení povídky. Budu rád za každé přečtení a názor.

Příběh o sourozencích, jejichž cesty se pomalu rozdělují. Totalitní režim, nepříjemná minulost, temná budoucnost. Zatímco sestra je na straně vládnoucího systému, bratr se dává k tajné organizaci "Tvořivci". Snad se vám bude povídka líbit. Kvůli její délce, jsem ji rozdělil do dvou částí, snad to nebude problém. Psala se mi dobře, nicméně si nejsem vůbec jistý, zda bude fungovat uvěřitelně a smysluplně. Režim zde je spíše jen nastíněný a funguje jako pozadí příběhu samotného. Povídka je volným pokračováním "Exekuce"...která tu také je a protože měla skvělý ohlas, rozhodl jsem se napsat tento druhý díl. Kdo Exekuci četl, má výhodu...avšak není to podmínkou, Restituce by měla fungovat sama o sobě. Vím, že druhé díly bývají kvalitativně horší, doufám, že i tak bude Restituce dobrým čtením. Příjemné čtení.

Po delší době se vracím ke klasické sci-fi. Povídka o samotě, o Kleberech a legendární knize.

Možná to ani není básen, ale sepsal jsem prá řádků pocitů...psalo se to samo.

Sci-fi se špetkou humoru o malém roztomilém zvířátku.

Jeden večer mě chtyla můza a poručila napsat tuto povídku. Psal jsem intuitivně a nechal se unášet jednotlivými slovy. Z původního hororu tak vzniklo něco....trochu jiného. Příjemné čtení.

Asi jsem se už úplně zbláznil:-) Můj nejnovější (dnešní) počin je tak trochu blázinec. Jedná se o parodii na všemožné "přeměnové" horory. Nevím jestli jsem nešlápl vedle, ale já se u psaní docela zasmál. Tak snad se zasmějete také. Příjemně dojemné čtení přeji.

Ve chvilce slabosti mě napadl tento textík. Vznikl z čiré samoty uprostřed velkého města.

Přehnaný příběh z hobbymarketu. Ač je to příšerná blbost, většinu situací jsem v mírnější podobě zažil na vlastní kůži nebo je viděl.

Stará povídka, na kterou jsem svým způsobem stále pyšný, i když není zrovna dokonalá. Snad má co říci. Povídku věnuji Eylonwai, protože bych si přál aby si ji přečetla.

Popis incidentu který se stane....jen stěží. Stačí malé nedorozumění a může nastat konec světa. Jako doprovod bych doporučil Honzu Pokoje: http://www.youtube.com/watch?v=MR56UVKk-t0 Povídku bych rád věnoval do nebe Jaroslavu Velinskému.

Zatím má poslední neúspěšná soutěžní povídka. Snažil jsem se mnohokrát zpracované téma "tajemného" obrazu zpracovat po svém. Pozn. Obraz z povídky skutečně existuje(včetně autora) a visí na stěně obývacího pokoje u mé tety. Vždycky mě fascinoval a při pohledu na něj mě napadl tento příběh.

Není to úplně pohádkové, spíš alternativní historie. Říkám si, proč se války opakují? Proč je každý vládce před zvolením šlechetný a naprosto oddaný lidu? Možná příběh, co jsem napsal vám nic nedá nebo v tom lepším případě jen zívnete a půjdete číst něco jiného. Nešlo mi o skvělou literaturu, jen o vyjádření na to jaké lidstvo je.....tedy, že své chyby stále opakuje.

Příběh o rodině, která z vrcholu spadla až na dno. A to jen díky systému, který nemá chybu.

Jednou přijde hrozná doba, kdy hlavní silou bude zloba. Smrt se tvým osudem může stát, pakliže nebudeš vůdcovu hru hrát.

Podle této (ne)básně nyní píšu novelu. Nejsem dobrý básník, ale někdy musí jít špatné pocity ven.

Taková jednohubka pro potěšení.

První věc kterou sem dávám, je tato povídka o nezvyklém daru a mateřské lásce.