Král beznaděje
Podle této (ne)básně nyní píšu novelu. Nejsem dobrý básník, ale někdy musí jít špatné pocity ven.
» autor: Supermartonátor |
Znám téměř vše, a je mi to k ničemu,
mám zlatý chrám, žiji v něm však sám.
Pocity nechutnosti se mi při pohledu na přeplněné talíře a misky připomenou.
Při vzpomínce na ni, když chovám hlavu v dlani, toužím to tu zbořit.
Zatím se musím v bahně smutku nořit. Blbej chrám beznaděje!
Znám téměř vše, to nejdůležitější jsem zapomněl.
Má bizarní duševní mše! Cucám hořký karamel.
Pocity, že jsem si to všechno zavinil, ty jediné jsou
pravdivé.
Na chodby hradu usedá prach, pod jeho vrstvou se ukrývá kdysi krásný mramor. Pro tohle království jsem jen obtížný nádor. Jsem král beznaděje!
mám zlatý chrám, žiji v něm však sám.
Pocity nechutnosti se mi při pohledu na přeplněné talíře a misky připomenou.
Při vzpomínce na ni, když chovám hlavu v dlani, toužím to tu zbořit.
Zatím se musím v bahně smutku nořit. Blbej chrám beznaděje!
Znám téměř vše, to nejdůležitější jsem zapomněl.
Má bizarní duševní mše! Cucám hořký karamel.
Pocity, že jsem si to všechno zavinil, ty jediné jsou
pravdivé.
Na chodby hradu usedá prach, pod jeho vrstvou se ukrývá kdysi krásný mramor. Pro tohle království jsem jen obtížný nádor. Jsem král beznaděje!
Tipů: 8
» 13.12.11
» komentářů: 2
» čteno: 797(21)
» posláno: 0
» nahlásit
» 25.01.2012 - 12:03
dalekoodmoředalekojezem: Díky, budu rád, když se mrkneš i na prozu Král beznaděje.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nejlepší spisovatel na světě | Následující: Inkvizitor myšlenek