VE SVÝCH BOTÁCH
Pokud vím, nejkrásnější báseň o vlastnostech a chování pravého muže napsal Rudyard Kipling ve své básni "Když" (If) Dnes si pamatuji jen první sloku :
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví. . . .
Četl jsem ji ve svých 16 letech a naučil jsem se ji zpaměti. V roce 1981 jsem si ji přivezl z Anglie, vytištěnou na delším pergamentovém papíře, určeným k pověšení na zeď. Zjistil jsem, že je český překlad věrný a opravdu mistrný. Sekretářka mého šéfa, Australanka Stefanie, která sama psala básně, žadonila tak dlouho, až jsem ji pergamen daroval. Můj sonet není parafráze na tuto báseň. Je můj vlastní, s vlastními slovy. A jak správně poznamenal v noci Špáďa, sonet není mistrný. Nejsem také žádný koryfej české poezie a literatury.
BáseŇ jsem nyní našel v češtině na wikipedia. Kdo by si ji chtěl vytisknout nebo jen přečíst, zde je link :
http://cs.wikisource.org/wiki/Kdy%C5%BE%E2%80%A6_(Kipling)
Je to vskutku skvostná báseň. Napsal ji pro svého 12-letého syna. Bohužel na anglické wikipedia originál neexistuje.
» autor: Jan Maren |
Když muž ve svých vlastních botách trčí,
a žárlivý není a sobecký, nemusí se bát,
ať celý svět na něj jak chce zlostně vrčí
a hotoví se jej ve své nenávisti pokousat,
on ví, kam jeho cesta a kde je na svém místě,
a ani milovaná žena jej od jeho úkolu nezvrátí.
On má své nadání, jde na sto procent jistě.
Sebevědomě kráčí – i když se možná nevrátí.
Nemusí věřit církevním bludům, rituálům,
ať přívaly vod velké, ať bouře divě zuří,
jde neomylně tam, kde na skále má dům.
Osudu ztráty, nemoc nic pro něj neznamená.
Má Prozřetelnost jej ve svém tichém klíně,
a ani tehdy nezoufá, když opustí jej milovaná žena.
a žárlivý není a sobecký, nemusí se bát,
ať celý svět na něj jak chce zlostně vrčí
a hotoví se jej ve své nenávisti pokousat,
on ví, kam jeho cesta a kde je na svém místě,
a ani milovaná žena jej od jeho úkolu nezvrátí.
On má své nadání, jde na sto procent jistě.
Sebevědomě kráčí – i když se možná nevrátí.
Nemusí věřit církevním bludům, rituálům,
ať přívaly vod velké, ať bouře divě zuří,
jde neomylně tam, kde na skále má dům.
Osudu ztráty, nemoc nic pro něj neznamená.
Má Prozřetelnost jej ve svém tichém klíně,
a ani tehdy nezoufá, když opustí jej milovaná žena.
Tipů: 6
» 24.01.13
» komentářů: 6
» čteno: 886(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 24.01.2013 - 01:27
Pěkné! I když ta mistrnost tvé ukázky tomu schází, ale nemůžeme být všichni mistři. Nemáš link na ten celý původní překlad? Dík, nechce se mi googlit.
» 24.01.2013 - 05:05
Špáďa: Bohužel nemám link, ale myslím, že by se mohl najít v české wikipedia. Zkusím to. Zdraví nemistr Jan.
» 24.01.2013 - 07:49
ttragelaf
... If ...
» 24.01.2013 - 16:37
Dík za přidání linku...
Hmm, pan Otokar Fischer... pošušňal jsem si.
Ovšem u Tebe též...
Zdravím, Šp.
Hmm, pan Otokar Fischer... pošušňal jsem si.
Ovšem u Tebe též...
Zdravím, Šp.
» 25.01.2013 - 08:58
líbí se mě moc, je to takový chlapský
ps
k těm církevním bludům:
Největší odpor jsem měl k věrouce církve katolické v době, kdy jsem ji moc neznal ale měl o ní své jasné představy.
Teď s odstupem mnoha let vidím, že jsem hlavně nevěřil těm svým představám.
A když si na ty svoje teze vzpomenu ani se nedivím, že jsem nevěřil. Tomu se fakt věřit nedalo.
Jo a báseň je ST
ps
k těm církevním bludům:
Největší odpor jsem měl k věrouce církve katolické v době, kdy jsem ji moc neznal ale měl o ní své jasné představy.
Teď s odstupem mnoha let vidím, že jsem hlavně nevěřil těm svým představám.
A když si na ty svoje teze vzpomenu ani se nedivím, že jsem nevěřil. Tomu se fakt věřit nedalo.
Jo a báseň je ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.