HOMAGE JIŘÍMU ŽÁČKOVI
Napsal jsem před třemi dny tuto báseň a poslal ji Jiřímu Žáčkovi. Jeho básně se mi líbí víc, než mé vlastní, ačkoliv nemám nouzi o polibky Múzy. Někdy mne oblízne i třikrát za den. Ale publikovat na libresu mohu jen jednu denně. Jiří mi poslal email s tímto zněním : "Pane. . .atd. (jméno neprozradím, jsem jinak Maren ) díky za milý email. S múzami buďte vytrvalý, jsou to ženy, nakonec dají všem ! Srdečně zdraví Jiří žáček. " Tak ! Múzy jsou děvky a dají všem. Veršotepci, neztrácejte naději !
Odepsal ještě ten den, co obdržel moji báseň. Tady je :
» autor: Jan Maren |
Když čtu si básně Žáčka Jirky,
vím, nejsem hoden vzít do ruky sirky,
zapálit na jeho stole svíčku.
To on je básník. Já pouze na políčku
oráč, co ani vůbec orat neumí.
Můj Pegasus na verše nemá rozumy.
Mé verše jsou jak věchýtek slámy.
Tak u Múzy hádám : Dá či nedá mi.
Rád čtu si jeho verše psané s humorem.
Jsou pevné jako titan, lehké jak pápěří.
Mé jen poseté oděrkami, tumorem.
Kdo mi to prosím nevěří,
ať dostane se mu také šance,
a přečte si jeho na webové stránce :
http://www.jirizacek.cz/ukazky-poezie.html
vím, nejsem hoden vzít do ruky sirky,
zapálit na jeho stole svíčku.
To on je básník. Já pouze na políčku
oráč, co ani vůbec orat neumí.
Můj Pegasus na verše nemá rozumy.
Mé verše jsou jak věchýtek slámy.
Tak u Múzy hádám : Dá či nedá mi.
Rád čtu si jeho verše psané s humorem.
Jsou pevné jako titan, lehké jak pápěří.
Mé jen poseté oděrkami, tumorem.
Kdo mi to prosím nevěří,
ať dostane se mu také šance,
a přečte si jeho na webové stránce :
http://www.jirizacek.cz/ukazky-poezie.html
Tipů: 13
» 19.01.13
» komentářů: 5
» čteno: 783(14)
» posláno: 0
» nahlásit
» 19.01.2013 - 06:05
ttragelaf
Naše poezie: zdraví, krása, stáří, bolest, motouz na pytel. Žáček –zdrobnělina. Láhev vína, učitel. Pád a kryze. Google, televize. Tisíc vůní, žába v tůni...
(eSTéti)
(eSTéti)
» 19.01.2013 - 09:01
:-) co na tohle napsati
že i mě byl Jiří "můzou"
já musím se přiznati
po přečtení jeho básní.. ty mé vzniknou... :-)
(myslím jen ty srandovní...)
že i mě byl Jiří "můzou"
já musím se přiznati
po přečtení jeho básní.. ty mé vzniknou... :-)
(myslím jen ty srandovní...)
» 19.01.2013 - 12:47
Potkala jsem Jiřího Žáčka "naživo" na jednom literárním workshopu. Bylo to rok po revoluci a dnes už si nepamatuju, o čem přesně hovoříl. Na co si ale vzpomínám pořád, bylo deset minut, které jsme dostali na napsání limericku (či libovolného počtu téhož). Po zbytek vyměřeného času jsme se pak všichni královsky bavili při jejich předčítání.
Ten můj (mimochodem první v životě) zněl takto:
Stoletá babička v Hongkongu
vyhrála turnaj v ping-pongu
Ze samé radosti trefil ji šlak
neměla vyhrávat, dobře jí tak,
stoleté babičce v Hongkongu...
Ten můj (mimochodem první v životě) zněl takto:
Stoletá babička v Hongkongu
vyhrála turnaj v ping-pongu
Ze samé radosti trefil ji šlak
neměla vyhrávat, dobře jí tak,
stoleté babičce v Hongkongu...
» 19.01.2013 - 16:14
Každý svůj rukopis veršů si nese, některé voní láskou, radoSTí u jiných člověk oklepe se..společnou věc však v sobě mají píší je lidé co srdce v sobě ukrývají:))
ST!
ST!
» 19.01.2013 - 16:28
Liška76: Ano, básně vznikají v srdci, nikde jinde. Kdo je píše rozumem a kloubí rýmy dohromady, je možná nadaný veršotepec, ale žádný básník. Díky za ST !
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.