Řeka mně vždy přitahovala i odrazovala svou hloubkou, chladem a stálostí. Uvědomoval jsem si, že ta voda je vlastně velice stará. Daleko starší než kdokoli, kdo v ní smočil svou dlaň. Řeka pamatuje pády stovek Králů smrků, kteří se dožili stovek let. Zažila dobu kamennou, bronzovou i železnou. Starší než lidstvo. Také mnohem vytrvalejší a trpělivější. Ona pamatuje pády stovek lidských vládců. Lidé se kolem ní rodili i umírali. Budovali a ničili. Viděla celé národy putující kolem jejích břehů. Viděla jejich první vítězství i konečné prohry. Sama se nezměnila. Řeka a její voda je stejná. Je jen otázkou času, kdy lidé zmizí. Voda si na to počká. Má totiž něco, co my lidé nemáme. Má čas. Do té doby bude k večeru, s lehounkým větrem, znít její hlas, jenž slyší jen vyvolení. Když přijde večer slýchávám od vody tichý hlas, který mi vypráví prastaré příběhy.

Jarovi O. a Jitce V. K pátečnímu křtu tímto se omlouvám za neúčast (již slíbenou):(

tak nějak bílé...

Mám rýmu!!!

Tisíce „vodáků“ zaplavily Vltavu. Hladinu řeky křižují lodě i rafty. U jezů fronty jak v marketech u kas. Kempy a hospody mají žně. Poliši dávají posádkám dechnout do balónků. Pryč odsud! Vrátím se později. A pokud se nezadaří, řeka poplyne dál..

ze sb. Všechny řitě..

Je nutno si přiznat, že císař Karel čtvrtý nebyl žádný krasavec. Tedy alespoň podle dnešních měřítek. Byl velký, velice silný a mužný. Ale také měl velikou jizvu na tváři, křivý zkus po přeťaté spodní čelisti, kulhal, měl spoustu jizev po zraněních a hrb. Nemohl otáčet hlavou po zranění krční páteře a měl zlomenou lopatku. To vše ve 39 letech. Měl dnu a další nemoci. Ve stáří si ještě zlomil krček stehenní kosti a to jej, díky následnému zápalu plic, stálo život. Když si bral svou poslední manželku Alžbětu Pomořanskou, bylo králi 47let. Nevěstě 16 let. Nepochybně však byl ještě při síle. Byl to prostě chlap. Obdivovaný a milovaný. V dnešní době napomádovaných frajírků se svislými rameny a zženštilým chováním, poměrně nepochopitelné. Ale byl to středověk a chlap měl svou cenu. On ji má i dnes, ale to se tají.

(K.)

ze sbírky Eman Cypa chce

Básnička o všech ženách v kalendáři - a tedy i pro ně :-) Omlouvám se těm, které zde své jméno neobjeví, dělal jsem to podle kalendáře, ve kterém nejsou některá "cizí" jména a v určité dny je tam jen Státní svátek a není uvedeno žádné jméno. I tak doufám, že Vás ta básnička zaujme... Jinak jména jdou samozřejmě postupně dle kalendáře - od dnešního 9. února 2012 až po 8. února 2013...

ze sbírky Rodinná pouta

se sbírky čáranice

Boubínský prales leží na západním svahu vrchu Boubín v centrální části Šumavy. Zachovalý a prastarý prales, rostou zde až 400 let staré stromy. Hajného v tomto polesí dělal kdysi jakýsi pan Schwellbock. Říká se, že on jediný tu znal místa, kde pramení potůčky známé tím, že voda v nich tekoucí je slaná! Geologové však tvrdí, že v okolí ložiska soli nejsou. Lze si tedy myslet, že vodu osolila sůl, jíž uloupili lapkové karavanám na Zlaté, řečené též Solné stezce a ukryli si ji na Boubíně. Anebo je to úplně jinak...

...

tak to teprve začíná...

ze sb. Smrti mé

..za co všechno mohou dívátka po hvězdách

Šumavskými Zahrádkami teplá Vltava jen prošumí a probublá. Kamenité dno a prahy z valounů nenechají její hladinu v klidu. Je tu krásně v létě a prý i v zimě. Je tu památný tis, Pravětínská lada, velké tábořište pro vodáky, chaty a dlouhý náhon k pile, o němž se nedá nic více dohledat. Obec zanikla a nikdo mi nebyl schopen o pile nic bližšího říci. Ta místa jsou silně poznamenána lidskými vášněmi. Celé okolí je jakoby vygumováno z map a poté znovu zakresleno bez lidí. Přírodě to však nevadí. Ji nezajímají lidé. Stačí se podívat na staré fotografie a obrázky těch míst a je hned vidět proč. Řeka se nezměnila. Mění se jen lidé.

se sbírky Afrika