Schwellbock

Schwellbock

Já Schwellbocka jsem nepotkal
Na stráni pod Boubínem
Prameny slané nenašel
Neslavil úspěch vínem

Však dýchal jsem vzduch jiskřivý
Jak pramen říčky bystrý
Vábivě smolou vonící
Tak jako křišťál čistý

Ten hajný chodí jinudy
Ten duch zná skřítků skrýše
Tam prý je soli na sudy
Pytle, vaky a díže.

Však mlčí o těch pramenech
Neřekne ani slova
Nic o pařezech, kamenech
Pod něž si čert sůl schoval

Stoupá Boubína úbočím
Má hůl. Má dvojku s broky
Jde lehce. Tiše jako stín
Kam vedou jeho kroky?

Já Šumavou se potloukám
Dlouho. Snad od potopy
Rozhlížím se a naslouchám
A hledám jeho stopy

Mé boty šlapou po cestách
Po stezkách vzhůru, dolů
Vždy marně. Začínám mít strach
Že nesejdem se spolu

Že neuvidím Schwellbocka
Jen stín, jenž kráčí stíny
Klobouk, puška a pěnovka
Hajný, jak žádný jiný

Sním o tom, jak jej sleduji
Když po stezce jde hbitě
Pak napiji se z potoka
Tak šťasten, jako dítě

Tu slanou vodu ochutnám
Naplním lahev polní
Boubínským skřítkům zamávám
Vím, že s tím budou svolní

Za keř se tiše ukryji
Tam poblíž potoka
Počkám, až se zas přiblíží
Duch pana Schwellboka

Až projde kolem kapradím
Aniž se pohne lehce
Já zpět k domovu vyrazím
Po té prastaré stezce

Zatím však smůlu v ranci mám
Stopu duch nezanechal
Když ku prameni kráčel sám
Ne proto, že by spěchal

Snad jednou zaslechnu ten krok
Snad najdu solný pramen
Pak tajemství si uschovám
Jen vpíši „Díky“ v kámen