O
Řeka mně vždy přitahovala i odrazovala svou hloubkou, chladem a stálostí. Uvědomoval jsem si, že ta voda je vlastně velice stará. Daleko starší než kdokoli, kdo v ní smočil svou dlaň. Řeka pamatuje pády stovek Králů smrků, kteří se dožili stovek let. Zažila dobu kamennou, bronzovou i železnou. Starší než lidstvo. Také mnohem vytrvalejší a trpělivější. Ona pamatuje pády stovek lidských vládců. Lidé se kolem ní rodili i umírali. Budovali a ničili. Viděla celé národy putující kolem jejích břehů. Viděla jejich první vítězství i konečné prohry. Sama se nezměnila. Řeka a její voda je stejná. Je jen otázkou času, kdy lidé zmizí. Voda si na to počká. Má totiž něco, co my lidé nemáme. Má čas. Do té doby bude k večeru, s lehounkým větrem, znít její hlas, jenž slyší jen vyvolení.
Když přijde večer slýchávám od vody tichý hlas, který mi vypráví prastaré příběhy.
» autor: vavaoko |
O
O stromech, mechu a o trsech trávy.
Pelíšcích zvěře a kamene kráse.
O hloubce tůní a lesů a slatí.
Dešti a sněhu. A o jaru zase.
O srnkách na lukách nesečených.
Hnízdečcích ptactva a o vlčím vytí.
O mracích od moře navoněných.
Sešitých nahrubo větrnou nití.
O lávkách přes vodu položených.
Hlasu, jenž z kostela nad vodou zní.
O malých chalupách roztroušených.
Zvonu, jenž odzvonil mši nedělní.
O žilkách potůčků, jež dají sílu.
Rákosí, keřích na slatiny kraji.
O lidech znajících dřinu a víru.
Husách, jak na zimu odlétají.
O pstruzích stříbřitých říčky co tají.
Vesničkách pod vodou zatopených.
O dětech, které si na březích hrají.
Tichu a poklidu nocí letních.
O hrázích, jezech a mlýnech a pilách.
Lodích a lodičkách. Slunci a vánku.
O nocích bez lidí na planinách.
Kdy se vše pokorně oddává spánku
O temné obloze na hladině.
Měsíci, hvězdách, jež na ní se blyští.
O síle, krutosti bezpřičinné.
O víře v dobro a lásku příští.
O temných zákoutích pralesní říše.
Kamenech, skalách a jeskyních skrýších.
Vypráví řeka. Tak klidně a tiše.
Já, ač skoro hluchý, ji vnímám a slyším.
O stromech, mechu a o trsech trávy.
Pelíšcích zvěře a kamene kráse.
O hloubce tůní a lesů a slatí.
Dešti a sněhu. A o jaru zase.
O srnkách na lukách nesečených.
Hnízdečcích ptactva a o vlčím vytí.
O mracích od moře navoněných.
Sešitých nahrubo větrnou nití.
O lávkách přes vodu položených.
Hlasu, jenž z kostela nad vodou zní.
O malých chalupách roztroušených.
Zvonu, jenž odzvonil mši nedělní.
O žilkách potůčků, jež dají sílu.
Rákosí, keřích na slatiny kraji.
O lidech znajících dřinu a víru.
Husách, jak na zimu odlétají.
O pstruzích stříbřitých říčky co tají.
Vesničkách pod vodou zatopených.
O dětech, které si na březích hrají.
Tichu a poklidu nocí letních.
O hrázích, jezech a mlýnech a pilách.
Lodích a lodičkách. Slunci a vánku.
O nocích bez lidí na planinách.
Kdy se vše pokorně oddává spánku
O temné obloze na hladině.
Měsíci, hvězdách, jež na ní se blyští.
O síle, krutosti bezpřičinné.
O víře v dobro a lásku příští.
O temných zákoutích pralesní říše.
Kamenech, skalách a jeskyních skrýších.
Vypráví řeka. Tak klidně a tiše.
Já, ač skoro hluchý, ji vnímám a slyším.
Tipů: 34
» 03.02.17
» komentářů: 34
» čteno: 863(25)
» posláno: 0
» nahlásit
» 03.02.2017 - 12:27
Krásně vyprávíte, ty i řeka a naslouchal bych ještě i déle. :)
ST a dovolím si i založit.
ST a dovolím si i založit.
» 03.02.2017 - 12:41
Spousta příběhů skrytá v jejích vlnkách :-) Díky za poutavé vyprávění, krása!
ST***
ST***
» 03.02.2017 - 13:56
Slova něžná jak náruč řeky,
laskavá hloubka příběhů.
Můžeš si řeko kde chceš téci,
básnit jako ty, já nesvedu......ST
laskavá hloubka příběhů.
Můžeš si řeko kde chceš téci,
básnit jako ty, já nesvedu......ST
» 03.02.2017 - 14:24
O kráse přírody
umíš vyprávět.
Díky tvým básním
vidím ten krásný svět.
**
umíš vyprávět.
Díky tvým básním
vidím ten krásný svět.
**
» 04.02.2017 - 13:03
J.F.Julián
St
» 05.02.2017 - 01:21
Řece a očkovi to spolu svědčí,
oba jsou výborní vypravěči,
čtenáři nemusí smutnit či klít,
nikdo z nich nedrží hlasový klid.
oba jsou výborní vypravěči,
čtenáři nemusí smutnit či klít,
nikdo z nich nedrží hlasový klid.
» 05.02.2017 - 11:30
ST - nádhera!
Když přijde večer slýchávám od vody tichý hlas, který mi vypráví praSTaré příběhy...
Když přijde večer slýchávám od vody tichý hlas, který mi vypráví praSTaré příběhy...
» 06.02.2017 - 15:59
V této "Ódě" na řeku mi coby miSTr slova připadáš jako mistr hudby Bedřích Smetana a jeho "Vltava". Vysoce oceňuji!! Další to dárek do mé záložky! Překrásně čistá, dojímavá poezie!!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Průhledy | Následující: Mrazivý večer