Balzám na staré rány

Je nutno si přiznat, že císař Karel čtvrtý nebyl žádný krasavec. Tedy alespoň podle dnešních měřítek. Byl velký, velice silný a mužný. Ale také měl velikou jizvu na tváři, křivý zkus po přeťaté spodní čelisti, kulhal, měl spoustu jizev po zraněních a hrb. Nemohl otáčet hlavou po zranění krční páteře a měl zlomenou lopatku. To vše ve 39 letech. Měl dnu a další nemoci. Ve stáří si ještě zlomil krček stehenní kosti a to jej, díky následnému zápalu plic, stálo život. Když si bral svou poslední manželku Alžbětu Pomořanskou, bylo králi 47let. Nevěstě 16 let. Nepochybně však byl ještě při síle. Byl to prostě chlap. Obdivovaný a milovaný. V dnešní době napomádovaných frajírků se svislými rameny a zženštilým chováním, poměrně nepochopitelné. Ale byl to středověk a chlap měl svou cenu. On ji má i dnes, ale to se tají.

» autor: vavaoko

» Básně / Ostatní

Již znaven v loži usínáš, je horká, letní noc.
Já rámě tvé pod hlavou mám a slyším jen tvůj dech.
Občas si k tobě přivoním. Ty voníš mi. A moc.
Dlouho jsem na to čekala. Zde. V pevných hradu zdech.

Jsi císařem. A králem všech. A také mužem mým.
Pod dlaní mou však tiše sní tu unavený chlap.
Ty bil ses. V bitvách vítězil. Po mnoho let i zim.
A mnoho mužů podlehlo úderům těžkých tlap.

Mnoho měst dary přineslo tvým vojskům vítězným.
Mnoho dam v ložích podlehlo tvé síle rytíře.
Teď se mnou jsi. Jsi mužem mým. Jen já již s tebou spím.
A ty mi říkáš. Drahá má. Ač je to k nevíře.

Má dlaň. Noc. A tvá hruď. Rez chloupků na hrudi.
Jizvy po ranách soupeřů. V tváři i na těle.
Já jemně se jich dotýkám. Snad tě tím nevzbudím.
Až letní ráno dostane mne z tvojí postele.

Já nespím a tvé dotyky mi dobře dělají.
Tvé dlaně jemné, hladké jsou. Jsi mladá, krásná. Svěží.
Cítím, jak prsty všetečné mé jizvy hledají.
Pokud mě ještě polechtáš, já udržím se stěží.

Jen nedlouho jsi královnou a já jsem si tě vzal.
Pod slupkou ve dne střeženou jsem stále jenom kluk.
V noci však s tebou na loži nechci být jen tvůj král.
Miluji tvoji krásnou tvář. Tělo pevné jak luk.

Já chtěl být synem poslušným a otce svého dbát.
Kam řekl, šel jsem bojovat. A to po mnoho let.
Bil jsem se v bitvách nesčetných. Dobyl nejeden hrad.
Já vítězil. Však nechci lhát. Jizev mám nespočet.

Já mnohokrát se do ztečí na koni s kopím hnal.
A také občas z koně spad, když zásah dostal jsem.
Kopím i mečem sražen byl a krev svou zemi dal.
Však Pán vždy při mně pevně stál. Mne nepřijala zem.

Jsem stár, zjizven a unaven, tou dobou výbojů.
V Čechách chci dožít život svůj. Na pokání se dát.
Chci žít. Stavět a budovat. Nehnat se do bojů.
Být dobrým králem. Císařem. A tebe mít chci rád.

Tvé prsty hladí moji hruď a bloudí po mé tváři.
Sleduji tiše jejich pouť. Touha se ve mně vzmáhá.
Měsíc se s nocí miluje a do oken nám září.
Tak prsty tvé jsem políbil a řekl jsem. „Má drahá.“