rozuzlení...

seděl jsem za stolem
na vytesané sesli
v kopci Tatik'ev kamen
s výhledem
na protější svět
a kreslil si slovník...

však to znáte
jen takové obrazce
pro pochopení...

obrazce pro obrazce
obrazce pro zmatený
obrazce tichého šílenství
jako když lomcujete dveřmi
kterými ve skutečnosti
není nutné projít...

mluvení je někdy hrozné
přemýšlíte jak se nezasekávat
jak neuhýbat od tématu
jakmile chci otevřít pusu
cítím tucet obrazů
pro slova a výrazy
co soupeří o vyslovení
a splavy jsou udržvovány
v bezvýchodném vření tím
že si uvědomuji všechny možnosti..

obaluji holá slova
obrazci asociací a souvislostí
ve kterých víří otázka
jak asi byly zvoleny?
nejspíš jako v hromadné havárii
kdy také vybíráte intuicí
jednoho viníka
z jediného rozmazaného snímku události...

zahleděl jsem se
na jednu střechu
s mírným sklonem
když na ni vyšla dívka s prádlem...

svým vzezřením se absolutně vymykala
všem ostatním v okolí
vysoká tak akorát
aby dosáhla do lanoví
dominantní
jako by se měla stát
středem světa
a odrazovým můstkem...

pověsila prostěradlo
vytáhla kotvu
vítr zadul
dům se dal do pohybu
pak lehce pootočila kormidlem
zamávala mi
a hodila lano se slovy
haló pane
jestli chcete
chytněte se
popojedem...

hlavou mi propluly
bentické obrazce a spojení
všudypřítomné volby
a neváhal jsem...