čicháš jak pes ve střevíci

drolivá, tmelová

zbožňuji záhady historie… ;-) ... Irsko, ostrov čtrnácti jmen, bájná země Erin, ostrov vznešených, konec světa a kraj rozhodnutí, je jedinou zemí s dosud převažujícím keltským etnikem mezi obyvatelstvem. Nikdy se nedostalo pod římskou nadvládu a keltští králové zde vládli až do 12. století. Poté zemi ovládli Angličané... Danaové představovali jednu z civilizačních vln Irska. Byl to národ pohledných světlovlasých keltských bohů. Dle starých mýtů se do Irska dostali na křídlech větru, či přiletěli na temných mracích. Místo, odkud pod vedením krále Nuady přišli, mělo ležet kdesi na severu a proslulo svými čtyřmi městy, ve kterých se Lid bohyně Danu učil od čtyř mocných druidů vědění a magickým dovednostem. Odtud si přinesli "Čtyři poklady Irska"…

... jarních probouzení....

tak, bez punku

někde v poznámkách mi zůstalo pár nepoužitých obratů, tak jsem je jen trochu poslepoval...

Mám prázdniny - tak bloumám krajinou.

se sbírky odplouvání

přesně ten...

Slatě, rašeliniště a mokřady. To jsou místa, která patří k Šumavě stejně, jako Vltava, hory a lesy. Jsou to místa, kde se na velice tvrdém podkladě utvořila jezírka, v nichž se usadil rašeliník, suchopýr pochvatý, blatnice bahenní a další rostliny. Tisíce let tam rostly, odumíraly a znovu rostly. Místy je vrstva těchto rostlin a jejich zbytků vysoká až sedm metrů. Na povrchu slatí rostou stromy. Břízy borovice, smrky. Vše v zakrslé formě, doplňovány vzácnou klikvou, šlíchou oboupohlavní, pýrečkem horským i masožravou rosnatkou okrouhlolistou a dalšími bylinami. Tím, co mě nejvíce zaujalo na slatích, je jejich duch. Ve filmech jako je Král Šumavy, jsou ta místa popisována jako nebezpečné pasti na lidi. Jako ošklivá a vlhká, studená místa plná nástrah. Částečně je to i pravdou. Ale slatě jsou i krásné. Když je horký letní den, vše kvete a ptáci zpívají, stává se z noční můry krásné místo. Snad právě ten rozdíl mě na slatích přitahuje. Chodím po povalových chodníčcích a fantazie pracuje na plný výkon. Píši o vážce. Ona to vlastně, možná ani není vážka. Byl jsem poučen, že u nás vážky nežijí. Jen šídla. Později jsem byl poučen, že to tak není. Ale ono mi to, tak nějak, nevadí. Mě se pro toho tvora líbí jméno vážka.

Ani nevím. Je to o podzimu.

Šerpové už dávno mají, skoro všechno v Himálaji... a to, co tam nemají, zapomněli v tramvaji.

se sb. podzimní

kdo ji nemá? kdo u jejího zápraží nesedí rád?? kdo její vnitřek nemiloval??

ze sb. Smrti tvé

klidně prosvítalo slunce...

....jí

se sbírky šumná má