coralbells...
...
» autor: enigman |
noc byla dusná a horká
ozýval se zlověstný křik
jednoho ptáka s háčky
na konci křídel
bem-le-vi
já tě vidím!
plazil jsem se po břiše
odhrnoval liány
a vyhýbal se jen čertovu trní
když se plížím v noci pralesem
nebojím se džungle
v podstatě je to stejné
když jste doma sami
ze všeho nejvíc znepokojuje
vlastní představivost
ta vytváří nebezpečí
naslouchám šepotu lesa
jako zdušeným litaniím
a šoupání židlí
z hloubi katedrály
takže máte pocit
že vám někdo na uši
přitiskl dvě ulity
šelesty tajemné přítomnosti
temné vzdechy z hloubky
šílený úprk v listí
hluché údery
vzdalující se kroky
tiché nárazy
není to vše
jen tisíckrát zesílený
šum vlastní krve
kdy slepě klopýtáte
do vlastního nitra
náhle jsem sebou trhnul
udělal pár kroků doprava
objevil posed
a uvelebil se
abych viděl svítání
vítr opadl
jen listí se jemně chvělo
když se ozvalo zvonění
jako v divadle před jednáním
které to bludné stvoření
vydává signály
co vibrují jako malé činely
nosorožec s xylofonem
okřídlená ropucha
výsměch nějakého fauna?
najednou spustila
jásavá symfonie
tlukot švehol volání
opojné vášnivé
k zbláznění
ale po chvíli
jako když utne
slunce je skokem vysokým na nebi
proudy světla se řinou po kmenech
masa získává na plastičnosti
rostliny navoskované leskem
listy vyřezané z plechu
natřené emailem
nic neruší ticho
až zase ten zvonek
jakési žertovné bestie
co snad kolem jezdí na kole
když tu náhle
ve vší nevinnosti
prostředkem pěšiny sune had
bledě šedomodrý
klidně roztáčí závity
a potřásá čepkou s rolničkami
doplazil se ke mně
a povídá
pane sundejte si brýle
a přestaňte čuchat
k té omamné kytce
odložil jsem skla
dívám se do očí dívce
co se může smíchy potrhat
a na uších má soustavu
zlatých pokliček
inu když se budou zhmotňovat
takové představy
tak proč ne
a rozesmál jsem se také
ozýval se zlověstný křik
jednoho ptáka s háčky
na konci křídel
bem-le-vi
já tě vidím!
plazil jsem se po břiše
odhrnoval liány
a vyhýbal se jen čertovu trní
když se plížím v noci pralesem
nebojím se džungle
v podstatě je to stejné
když jste doma sami
ze všeho nejvíc znepokojuje
vlastní představivost
ta vytváří nebezpečí
naslouchám šepotu lesa
jako zdušeným litaniím
a šoupání židlí
z hloubi katedrály
takže máte pocit
že vám někdo na uši
přitiskl dvě ulity
šelesty tajemné přítomnosti
temné vzdechy z hloubky
šílený úprk v listí
hluché údery
vzdalující se kroky
tiché nárazy
není to vše
jen tisíckrát zesílený
šum vlastní krve
kdy slepě klopýtáte
do vlastního nitra
náhle jsem sebou trhnul
udělal pár kroků doprava
objevil posed
a uvelebil se
abych viděl svítání
vítr opadl
jen listí se jemně chvělo
když se ozvalo zvonění
jako v divadle před jednáním
které to bludné stvoření
vydává signály
co vibrují jako malé činely
nosorožec s xylofonem
okřídlená ropucha
výsměch nějakého fauna?
najednou spustila
jásavá symfonie
tlukot švehol volání
opojné vášnivé
k zbláznění
ale po chvíli
jako když utne
slunce je skokem vysokým na nebi
proudy světla se řinou po kmenech
masa získává na plastičnosti
rostliny navoskované leskem
listy vyřezané z plechu
natřené emailem
nic neruší ticho
až zase ten zvonek
jakési žertovné bestie
co snad kolem jezdí na kole
když tu náhle
ve vší nevinnosti
prostředkem pěšiny sune had
bledě šedomodrý
klidně roztáčí závity
a potřásá čepkou s rolničkami
doplazil se ke mně
a povídá
pane sundejte si brýle
a přestaňte čuchat
k té omamné kytce
odložil jsem skla
dívám se do očí dívce
co se může smíchy potrhat
a na uších má soustavu
zlatých pokliček
inu když se budou zhmotňovat
takové představy
tak proč ne
a rozesmál jsem se také
Tipů: 31
» 18.03.14
» komentářů: 19
» čteno: 655(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.03.2014 - 23:44
to je veledílo, mě by počet nápadů obsažených v této jedné tvé vystačil na 10 mých
» 19.03.2014 - 10:10
Doteď jsem si myslela, že oplývám nějakou představivostí, ale tys mě tímhle dílkem úplně zmrazil.. Ty nepíšeš, ty nemaluješ...ty rovnou vykresluješ ten nejmenší detail s takovou rozkošností a originalitou... Moc se mi líbí **
» 19.03.2014 - 18:45
krizekkk
To by byly obrazy... st
» 19.03.2014 - 22:06
Guanti Rosi
Táhlá jako had a tajemná zrovna tak. Jako nahřáté karamelové lízátko. V jedné ruce dřívko, a druhá táhne tu jantarovou hmotu do nekonečna, do vln, do spirál, a když ochutnáš, tak kromě sladkého cítíš i trochu kouře, protože se nahřívalo nad plamínkem, a ten dřív než tvé mlsné zvíře, olíznul jantarový sen. Hurá zase dávám ST a díky za hezký den. :O)
» 20.03.2014 - 09:52
jsem se tu ještě vrátil a můžu se smíchy potrhat u té žertovné bestie. :))
» 21.03.2014 - 10:15
zenge: vavaoko: svetlana astachova: René Vulkán: matousekKkrejca: labuť: la loba: Květka Š.: krizekkk: Kajuta: HANKA: Guanti Rosi: E.T.Jane: divoženka1:
pamparapam...díky vám...
pamparapam...díky vám...
» 23.08.2014 - 03:03
chybíš mi králi tvého ducha.. :-))
někdy v lednu jsem byla na plese zdravotníků... s kamarádkou, úžasnou ženskou... chtěla zahrát jednu písničku a mně bylo řečeno ne... ale tak, hodila jsem psí oči a bylo mi to umožněno... chtěla pár přátel stačí mít.... a víš, zrovna mi zní v uších... je to náhoda?? rozesmála jsem se...
někdy v lednu jsem byla na plese zdravotníků... s kamarádkou, úžasnou ženskou... chtěla zahrát jednu písničku a mně bylo řečeno ne... ale tak, hodila jsem psí oči a bylo mi to umožněno... chtěla pár přátel stačí mít.... a víš, zrovna mi zní v uších... je to náhoda?? rozesmála jsem se...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: v epivarném kotli… | Následující: s MouTain...