Líbilo se

jc senior:
vodík si pletu se sodíkem
za prvek "poloniny" mám
sotva bych však nazval hříchem
že zítřek sázím na uran

síru vmíchám do olova
jak alchimistů epigon
divná přitom mumlám slova
ulít chtěl bych zlatý zvon

prozvonit jím všechna místa
na soustavě dívčích jmen
žel, však nejsem alchimista,
jen se stromu jsem setřesen

přesto rád bych kobalt, nikl
i se stříbrem spojil v rým
to aby mi neunikl
couvající kočky stín
*

Mbonita:
bolest se musí odžít, pravý cit pak najít

básněnka:
lovce bez páteře nemám ráda...v důsledku mají totiž velmi křivá záda, asi jak se plíží pod tou zemskou tíží

Kapka:
Přijmout lásku, oplatit, začít znovu štěstím žít... ST

jc senior:
Nová láska neznamená zapomenutí, je jen ulehčení osamocení.
**

jc senior:
byl jsem slepý, tenkrát v Římě
když Romulus tě k loži ved
já dál chlastal na hostině
a blábol táh se jako med

zůstaly mi šifry, skice
bral jsem jen co bylo dáno
od široké nohavice,
pro mě bylo neustláno
*

Kapka:
zenge: Jo, na legrácky tě užije.
Jenom chvíli a pak out
tohle už mě leká
asi najdu řeky proud
chladný na mě čeká
misto k jihu k severu
na léto se vy..kašlu :-)

Kapka:
zenge:
Reinkarnace
žádná legrace
vraceti se zpátky
bolesti a hrátky
člověk nebo zvíře
na stromě či v díře
jémine, to snad
raděj asi ne :-)

zenge:
miluji globální oteplení:-)
Léto zůstaň chvíli tak
tvůj kardiak!

Kapka:
vavaoko:
Dusno je i ve stínu
řešíme to nejvíce
hned po ránu v bazénu
odpoledne v rybníce
pořád stejné menu
chtělo by to změny
jako ty mám teplo ráda
tohle ale déšť si žádá.
Díky.

vavaoko:
Do stínu. Pod strom. Něco studenýho a bude ok.
Máš ST

Erma:
Ještě by na těch krabičkách mohl být návod k použití. ST

jc senior:
to není krev na tom noži
to vítr se jej dotkl rty
pár slov, co nikdo nepřeloží
pro melodii aorty
a špetku soli přes rameno
hlazeného stehna řev
i štěstí bývá přesoleno
a tom noži není krev
*

Hazentla:
to je spousta pravdy, která platí..v malé míře tu, na libresu..(všichni jen nakouknou
a jdou dál)...(a všichni tančí
mezi slovy)... a samosebou.. na světě...cítím z toho trochu skepse...která je doufám, pouze dočasná... :)

6thSun:
jemně poetický cliffhanger na závěr, paráda! :-)

Špáďa:
Já střídám sny s realitou,
ideál není můj cíl,
s provizorně duší sbitou
pro radost se narodil.

Proto jiným chci ji dávat,
za to od nich moudra brát,
štěstí sdílet, s láskou fárat...,
než mi osud vnutí mat.

jc senior:
Ota blafal, Špáďa píše...
**

zenge:
Je rámem, který obohatí dílo
to přátelství, co víhní koval čas
a šlehy biče jen se zocelilo
do kobaltu empirových váz

ST

Máta:
bameka: Děkuji za poklonu, upřímně mě těší, že jsem tě překvapila.
Já v této válce jednoznačně stojím na straně Indiánů. Evropané neměli právo na to jim zabavovat území, neměli právo je nutit přijmout náš způsob života, který je zničil. Vidím v tom jednoznačně neúctu, neschopnost pokory, soucitu. A Indiáni, ač byl boj jejich přirozeností, tuto válku nechtěli. A více než cokoliv jiného to byla válka vyhlazovací. Genocida obrovských rozměrů, která připravila svět o obrovské bohatství. Tolik můj postoj všeobecný. Ovšem chápu a vím, že svět není černobílý a to vše se snažím vkládat i do své tvorby. Vím a chápu, že i mezi vojáky byli lidé, kteří si dokázali vážit nepřátel, vím, že umírali lidé, ať na jedné nebo na druhé straně. A vím, že často to byli lidé neviní. Až příliš často.
O Indiánech možná vím hodně, ale stále žalostně málo. A u mě a mé tvorby platí, pokud o něčem píšu, musím vědět o čem píšu.
Díky, třeba mě překvapíš dalším komentářem. Ovšem budu ráda, pokud budeš nadále alespoň číst. Bylo mi ctí.

bameka:
Máta: No, máš můj respekt. Nečekal jsem až tak obšírnou odpověď, zvláště ne z oblasti válečné strategie. To u žen fakt není zrovna obvyklý jev.
Já se o indiánskou problematiku nijak zvlášť nezajímám, takže s tebou uvedenými podrobnostmi nechci polemizovat. V podstatě jsi jinými a podrobnějšími slovy napsala to, co si myslím i já. Tedy, že z pohledu nějaké elementární spravedlnosti bylo právo na straně Indiánů, protože hájili svá území před vnější agresí.
A osud generála Custera představuje jeden z mnoha příkladů v dějinách, kdy tzv. nadřazená rasa (ne vždy to byla bílá rasa, ale většinou ano) podcenila svého protivníka a jeho schopnost bojovat. V novější historii to byla třeba též bitva u Isandlwany, bitva o Gallipoli, bitva u Dien Bien Phu a spousta dalších.
Jedině snad s tvými slovy, že: "Každopádně, jsem ráda, že svými chybami a případnými shodami náhod, umožnil Indiánům vyhrát" částečně nesouhlasím. Tehdy a tam, jako v každé válce a v každé bitvě, umírali lidé, na které v jejich domovech někdo čekal. Lze předpokládat, že ani v řadách 7. kavalerie neměli všichni vojáci stejnou neúctu k životu protivníků, jako generál Custer. V každé armádě se na obou válčících stranách vyskytují mužové, jimž není cizí lidskost. Jenom se o nich tolik nemluví, jako třeba o sadistech.
Ale jinak ještě jednou: O Indiánech hodně víš - možná nejvíc ze zdejšího osazenstva. A i když ode mne asi hned tak další koment nepřijde, přeju ti, ať ti to i nadále píše.