Líbilo se

zenge:
Je rámem, který obohatí dílo
to přátelství, co víhní koval čas
a šlehy biče jen se zocelilo
do kobaltu empirových váz

ST

Máta:
bameka: Děkuji za poklonu, upřímně mě těší, že jsem tě překvapila.
Já v této válce jednoznačně stojím na straně Indiánů. Evropané neměli právo na to jim zabavovat území, neměli právo je nutit přijmout náš způsob života, který je zničil. Vidím v tom jednoznačně neúctu, neschopnost pokory, soucitu. A Indiáni, ač byl boj jejich přirozeností, tuto válku nechtěli. A více než cokoliv jiného to byla válka vyhlazovací. Genocida obrovských rozměrů, která připravila svět o obrovské bohatství. Tolik můj postoj všeobecný. Ovšem chápu a vím, že svět není černobílý a to vše se snažím vkládat i do své tvorby. Vím a chápu, že i mezi vojáky byli lidé, kteří si dokázali vážit nepřátel, vím, že umírali lidé, ať na jedné nebo na druhé straně. A vím, že často to byli lidé neviní. Až příliš často.
O Indiánech možná vím hodně, ale stále žalostně málo. A u mě a mé tvorby platí, pokud o něčem píšu, musím vědět o čem píšu.
Díky, třeba mě překvapíš dalším komentářem. Ovšem budu ráda, pokud budeš nadále alespoň číst. Bylo mi ctí.

bameka:
Máta: No, máš můj respekt. Nečekal jsem až tak obšírnou odpověď, zvláště ne z oblasti válečné strategie. To u žen fakt není zrovna obvyklý jev.
Já se o indiánskou problematiku nijak zvlášť nezajímám, takže s tebou uvedenými podrobnostmi nechci polemizovat. V podstatě jsi jinými a podrobnějšími slovy napsala to, co si myslím i já. Tedy, že z pohledu nějaké elementární spravedlnosti bylo právo na straně Indiánů, protože hájili svá území před vnější agresí.
A osud generála Custera představuje jeden z mnoha příkladů v dějinách, kdy tzv. nadřazená rasa (ne vždy to byla bílá rasa, ale většinou ano) podcenila svého protivníka a jeho schopnost bojovat. V novější historii to byla třeba též bitva u Isandlwany, bitva o Gallipoli, bitva u Dien Bien Phu a spousta dalších.
Jedině snad s tvými slovy, že: "Každopádně, jsem ráda, že svými chybami a případnými shodami náhod, umožnil Indiánům vyhrát" částečně nesouhlasím. Tehdy a tam, jako v každé válce a v každé bitvě, umírali lidé, na které v jejich domovech někdo čekal. Lze předpokládat, že ani v řadách 7. kavalerie neměli všichni vojáci stejnou neúctu k životu protivníků, jako generál Custer. V každé armádě se na obou válčících stranách vyskytují mužové, jimž není cizí lidskost. Jenom se o nich tolik nemluví, jako třeba o sadistech.
Ale jinak ještě jednou: O Indiánech hodně víš - možná nejvíc ze zdejšího osazenstva. A i když ode mne asi hned tak další koment nepřijde, přeju ti, ať ti to i nadále píše.

Máta:
bameka: Děkuji za komentář.
Ano, já si rozhodně myslím, že ano. Jednak odmítl posily, s tím, že "Sedmá zvládne vše." Musel vidět rozlohu tábora, na který útočí a přesto zaútočil. Stejně tak jako se pohřbil strategií - rozdělením sil, čímž odsoudil k likvidaci celý Rennův oddíl i svůj, pohrdal primitivními zbraněmi a nepočítal s jejich využitím a na to doplatil - na indiánské luky a šípy. A druhak, už za občanské války o něm bylo známo, že je namyšlený a arogantní ignorant, který trpěl pocitem nedotknutelnosti. Nebyl dobrý vojevůdce, ale byl více než ochotný zabíjet Indiány ve velkém, tak se dostal ke svému postu. Nezáleželo mu na lidech jen na moci (po tažení na Litle Bighorn chtěl kandidovat na prezidenta). Lze se také domnívat, že před bitvou a při ní už nebyl psychicky v pořádku. Ale je to jen můj názor postavený na popisu bitvy, o kterém lze polemizovat. Proti němu totiž mluví fakt, že těsně před bitvou došlo k přezbrojení z opakovacích karabin na jednorané, stejně jako to, že vojáci hned po začátku bitvy přišli o velkou většinu munice. Ale podle mě bylo největší chybou to, že vůbec zaútočili.
Každopádně, jsem ráda, že svými chybami a případnými shodami náhod, umožnil Indiánům vyhrát. :-)
Ano, máš pravdu, o indiánské války a i o samotné Indiány se zajímám, je to moje srdeční téma, a proto jsem se rozhodla jim věnovat v podstatně obsáhlejším útvaru než jsou jen miniatury. V románu Sokolí přání, které tu začnu zveřejňovat příští týden. :-)

CULIKATA:
Tak tomuhle já říkám perla
poezie nejvyšší
těším já se na příští).St pane, moc hezké.

gabkin:
k dílku? a upřímně? upřímně řečeno, ani ho člověk nevnímá, když se zmíní v anotaci Bíša a člověk si jen povzdechne.
Nejsi sám, kdo vzpomíná, možná každý jinak, neboť já jsem si tento týden vzpomenul s myšlenkou..... ještě že umřel.... tyhle vedra by ho zabily.
zas jsem při bloudění modrem našel Tonyho v komentech.... dnes už vím, že to jsou zrnka člověčenství, to sem sypal...... a
děkuji ti za vzpomínkové dílko, já tu sílu neměl ho psát, jen jsem motal slovy v hlavě a skončil s povzdechem.... chybíš Tony.

Hazentla:
viz jc :/ (ráda bych se pletla).. ale pěkně napsané!

poustevník Jirka:
Od těch dob se nic nezměnilo...

jc senior:
bývám někdy za hastroše
rifle a plandavé sako
matné brýle jak dva groše
bloumám nějak křivolako

dětství místo paneláků
kde hrával jsem kuličky
zákaz vjezdu za soumraku
sem do slepé uličky

do kornoutu kopec strachu
raděj místo zmrzliny
permanentně stojím v šachu
jsem hastroš a ne jediný
*

kasparoza:
Souhlas :-D jen je třeba vzít v úvahu že když ostatní dostávali informace o tom co je dobré a co špatné nemuseli dostat stejné jako ty ... a z toho jsou právě ty rozpory, jak jinak vysvětlit že přesto že všichni více co a jak stejně se nedomluvíme? :-)) děkuji moc se mi to líbí

kasparoza:
Mbonita: proč lhát? důležité je se snažit a nevzdávat :-D

Mbonita:
mužské přiznání...
a není chybou být obyčejnej chlap...chybou je to nepřiznat či lhát

Kajuta:
Z tý černý říčky kalu.. bez vobalu.

Květka Š.:
~~~u rybníka se to sedí
na hladinu jen tak hledí
pak vytáhnou kluci v tričku
starou botu za tkaničku.
Ze dna toho rybníka
je slyšet nářek vodníka
kdopak mi tu botu zul?
Teď mám z toho páru půl.
~~~ST~~~

Kapka:
祝您好胃口

Kajuta:
Bar U labutě. Míchá skvělý chutě.. Záložka, jak dekolt. :)

Květka Š.:
Domov je taky kde máš svůj koutek
máma a táta co chápou tvůj smutek,
máš tam svůj hrneček,medvěda z plyše
a po letech máma i táta z nebe ti píše...

jc senior:
bolero, bolero, krajkami zdobené
tatarská omáčko rozstříklá do běla
medvíku omšelý, oči máš skleněné
zelené ticho slyšet bych nechtěla

koněspřež šílená kolem jen letěla
zelené ticho do smyčky stočené
zpěněna časem byla jsem nesmělá,
bolero bez ozdob, svléknout či ne?
*

Špáďa:
Tučňák. Šaty císařovy…
Čím zakryje holé paty?
Do Bruselu bosky bruslí,
naostřit si tupou brusli.
Tam ho berou pěkně hákem…
Zbrousí rousy se zobákem.

Ostrý zobák, silný křik…
Tučňák, pane! — Úředník!
Z rozhodnutí úředníka
zhůvěřilost milá vzniká:
Že nemá rád €uromince,
sáhne s chutí po rozince.

Chceš uložit si pár stovek?
Ne do bank! Však do bábovek!
Ještě lépe do vánoček!
(Každá pak má po stu oček.)

Či rozinky zatluč ňáký,
abys vyzrál na tučňáky.

- - - - -

Jsem se v tvé zoo náramně pobavil. Díky!

Psavec:
myšlenka pouhá: Ta první mozková buňka řídí menstruaci, ta druhá migrénu a ta třetí to přepíná