zelená víla

cítíš to tak???

užij si smutek... nejsi smutná sama.. a pak se směj... ani ve smíchu nebudeš osamocená...

silné... jako někdo v tom prostředí dělá, je to trochu nad , ale to nebrání v tom , vystihnout tu neslutečnou prázdnotu cítění...

Lota: bolest patří do té skládanky stejně jako štěstí.. a jak moc jsou to jen slova, jako moc před tím klopíme oči... bez smutku nebylo by uvědomění radosti..

jemnost i ostrost životní... měnila bys?

vplétáme chomáčky co jsou blíž
i níž
zauzluj vychytej mě
v pírku co letí a potká spousty lét i zim
vím...
jen sebe sama mě uvnitř nezabij...

magnetické jiskření--- ovšem bych řekla , že na kameny se v tomto směru moc nenaráží, oni měknou pod jistým jednáním .-))

ponoř se a otevři oči
uvidíš sklíčka ¨
rozetni se spousty něhy
příběhuj
něžněji¨
a objevíš ....
sebe po kouskách

pro společně...

když sebe objevíš nejsi nikdy sám... ač známe svá prozatím... a ta vůně lesa... hmmm

nerozumím... cítím...

jak nás to láká... ta náruč... ale .... žensky to neladí...

nu někdy klameme sami sebe... a někdy nás klame někdo druhý..

sebevědomá.. toť žena... a ten Bíša, jééé... nakonec jste mi tedy ale vehnali slzu... kéž by tu byl ... ale i když ho cítím, měl by...

Lilith: pak holka zlatá nepochybuj :-))

má ten drahokam správné rozhraní...?

jsi tou jedinečnou a první spermií... :-) jsme to všichni... :-))) jedineční... vau

to pozadí mi prosím řekni dámo poezie... :)) vysvětlivky k pozadí prosím :)))

je fajn , že jsi tu... chyběl jsi liškojednališkatá :-)

a já tomu nevěřím... je, tvaroval, byl... je pořád součástí tvou... i když denně na něj nevzpomínáš svoje místo měl a má , napořád...