Mami, proč brečíš?

Příběh devítiletého Tomáše, obyčejného kluka který od života nečekal nic víc než rodinnou lásku a pochopení.
» autor: Raspov
Výchovný ústav, místo kde pláč a vztek není ničím zvláštním a ojedinělým. Domov tisíce děti, nepochopených dětí které si neví rady, nedokáží pochopit život nebo pravidla která jsou pro ostatní tak snadná. Pokusím se Vám popsat příběh devítiletého Tomáše, obyčejného kluka který od života nečekal nic víc než rodinnou lásku a pochopení.

1. Jsem to já?
Maminka mi koupila deníček, říkala mi že ho budu potřebovat až pojedu do nemocnice na čtrnáct dní, že ho tam všichni mají a mám ho hned vyzkoušet. Tak jdu na to!
Kamarádi ze školy mi budou chybět, s Radimkem jsme zamkli učitelku do třídy, vylezla oknem a nadala nám, to byla sranda! Taky pořád nemůžu pochopit proč jsem vzal houbu a zničil ten krásný obrázek na zdi v šatně, rozbrečel jsem se a kluci se mi smáli, ale kolik práce to muselo dát namalovat to a já to zničil. Proč jsem takový? Mamka říkala že až budu v nemocnici vše se zlepší a ty prášky co beru už brát nebudu. To je super.

2. Patřím sem?
Našel jsem si tu tři kamarády, je to tady hrozný, strašně se těším domů. Nikolas mi říkal, že moje mamka lže že tu budu čtrnáct dní, ale já mu nevěřím! Dneska jsem byl poprvé ve škole, byl pátek a všichni křičeli: Dnes je pátek, blázni mají svátek! Vím že sem nepatřím, když jsme venku hráli fotbal dva kluci se mlátili a já prostě nerozumím tomu proč jsem tady, vždyť jsem normální, zítra mi zavolá mamka tak se strašně těším.

3. Máma nechce tátu
Jsem tu už měsíc, mamka to prej nevědela a že to mám vydržet. O víkendu jsem měl dovolenku, taťka se z mámou hádal a ta mu vyhodila věci ze dveří, brečel jsem na schodech a sledoval jak táta odchází pryč. Chtěl jsem běžet za ním ale máma mi to nedovolila. Dnes mi mamka volala že příští víkend mi někoho představí a taťka se na mě těší ale že spolu už bydlet nebudeme. Nikolas říkal že budu mít nového tátu, že se nemám bát. Niki je super, on už táťku nemá.

4. Konečně domů
Jupí! Dnes mi řekli že zítra odjedu domů, nový taťka je fakt super, na jeho narozeniny jsme poprvé letěli letadlem. Zeptal jsem se mámy kdy uvidím tátu, že se mi strašně stýská, říkala že teď nemá čas. Škoda, chci ho vidět, bydlí s nějakou paní a má tam i dva kluky tak se snad skamarádíme. Dnes se rozloučím a zítra konečně za Radimem a Honzou! Bude se mi stýskat po Robinovi a Nikimu, budou tu ještě několik měsíců, ale říkali že se nevidíme naposled.

O tři roky později.

5. Tam a zpátky
Když jsem tento deníček držel naposledy, nemyslel jsem si že ho ještě někdy uvidím. Vrátil jsem se. Nový taťka je super? Co jsem to psal? Nesnáším ho! Proč do mě furt musí rejpat, řve na mě a mamka se mě nezastane. Táta se s přítelkyní rozešel a teď je sám, všechno je tak na nic, nechápu proč sem se musel narodit, proč musím být uvnitř mříží a ne spokojeně s rodinou? Chudák Niki, jak to jen mohl vydržet?

O dva roky později.

6. Sobectví
Tyjo, už jsou to dva roky co jsem byl naposled v té zamřižované budově. Základka byla super, jdu teď na střední a nevím co mám čekat. Otec se odstěhoval pryč z kraje, už mě asi nechce, vlastně se mu ani nedivím. Kdo by mě chtěl? Máma je spokojená s nevlastním otcem, ten mi furt nadává že ze mě nic nebude a že jsem úplně k ničemu. Má pravdu, nejradši bych se zabil ale kvůli rodině to udělat nemůžu.

7. Ahoj mami
Vzpomínáš si na to jak si mi dala tento deníček? Nikdy bych nevěřil že to napíšu, ale už nemůžu, rodina je rozpadlá, škola mi vůbec nejde, nemám už ani kamarády, nevidím jiné východisko. Až to budeš číst, snad mě pochopíš. Miluju tě, díky za vše co si pro mě udělala. Netrap se tím.

Když přijela máma z práce, uviděla židli, nad ní provaz ve kterém měl uvázaný krk někdo koho měla nad všechno ráda. Když našla deník na židli, rozbrečela se, chtěla pro něj vše nejlepší, on to veděl, tak proč?


„Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní.“
Španělské přísloví
Tipů: 10
» 20.04.14
» komentářů: 2
» čteno: 1106(14)
» posláno: 0


» 21.04.2014 - 00:57
silné... jako někdo v tom prostředí dělá, je to trochu nad , ale to nebrání v tom , vystihnout tu neslutečnou prázdnotu cítění...
» 21.04.2014 - 19:54
smutnej příběh...to se stává, jen se divím té mámě...nezastat se dítěte, to bych nemohla

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Následující: Pryč a ještě dál

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.