zelená víla

hladím...dál žije už jen ve vás, vzpomínkami...

tak to je velká pravda, přes sebe vnímáme to venku... a taky díky tomu to můžeme prožívat, jak nejvíce umíme...

někdy si říkám, že nejvíc pomoci si mohu stejně sama, znám se vím o své náladě, ne každej si vždy dokáže na to naladit a člověk pak získává pocit zklamání... ale jsem ráda jak za mého muže , tak za mé přátele a to je lehce spočítám, že je mám, umí pohladit a rozesmát...to své uvnitř se snažím vyhlazovat sama :-) hezky napsáné, přinutilo mi to se zamyslet... a za to díky

když se to vše dobře namíchá je z toho přesně tohle.. nebo vlastně i dobře potká :)

soužití někdy je těžký... :)

:-)) no to se ani neptej ...

Kajuta: no já se polepším...ty sluneční soustavo :-))

životní odrazy...

Kajuta: mně?? proč mně??

Kajuta: patrně stárneš, moc nekřičím, páč moje hlasivky už taky nejsou nejmladší :-)))))))
já si ho do parády v přebalování nebrala... nene, neutekla bych, ale moje pozice je jinde, ale kdyby nebylo jiné možnosti rozhodně bych to zvládla ... :) snad i ten prcek se mnou :)

hmmm...silná ...

tak hlavně , že přišel někdo, kdo povzbudil a zmáčkl to zelené tlačítko :) to je někdy potřeba ... a že nakopnul dobře o tom není pochyb... :)

Kajuta: nazdááááááár :-)
No v plínách taky jedno mělo, ale ti určení to vyřešeli :) pravdu díš kajuťáčku :)

Kajuta: já teď přišla od dětí a taky mě pěkně rozehřály prťata i když venku nesluní... ale na počasí nesejde :)
ahooooj!!!!

E.T.Jane: to je, ale není lehkých úkolů v životnu...tak ti přeju ať hřeješ sebe i ostatní...

Kajuta: no venku tady dnes nesvítí, ale jináč dobrý :-)mám ty paprsky v sobě schovaný :)

Kajuta: mluvím o tobě, není důvod mluvit o mně :) i tobě dobré a slunečné...

Kajuta: tam je toho spousty zajímavého... věř mi.. :)

sama sobě se dívat do očí ...

dělání, dělání, všechny smutky zahání .... :-)))
ono už je štěstí, že jsi... narovnat hlavu, vypnout hruď a usmát se... a dívat se kolem, štěstí totiž je v očích dívajícího se... :)