zelená víla

Kajuta: MÁŠ STĚSTÍ...

vůně intimity... je tak laskavá a tak nepochopitelná...

hmm tvé světy...

udrž si ten zázrak a tu zázračnost... :-)

hezky podšálková...

a že jsi se vyklubala do lásky.. to je přeci úžasné...

tichá ale natolik žasná, tomu co měl žasnout... a stálo to za to :))

mám můry ráda, jsou veselé... vyklubala jsi se???

bulvár je svinstvo... a Iveta mohla být... a ač jsem ji neposlouchala, je mi to líto.. ale mohla být, kdyby i ti, co se pasují za přátele byli víc... dojem...

tedy nádhera... a vůbec musíme jít na to kavčo a na sklenku... šmarjá... :-)))

napsáno moc lidsky...

krása slova .. smekám... to umíš, a vůbec... líbí se mi číst to šťastné z lidí..

krásná... okouzlila...

krásné naleznutí... aŤ PRO TEN OKAMŽIK... či pro tu chvíli... krásný pár jste...

to jsou ty odrazy... odlesky, co náš nudí se smát... usmát... jít..

šťastná... díky za ni...

starý , kdo je?? ten co se tak staví... a proč??

dneska jsem kolem sebe měla tolik lidí... byla zima a chladno, utíkala jsem do tepla, pak vlastně náhle mi přijela kamarádka, nikdy takto nejezdí, šklebili se ti, co tu měli důvod být, já se smála a objímala jí... a co je nového ptala se... říkám, vše dobrý, a co v nemocnici? říkám, jo hlídání a obhajoba.. a co u tebe?? a hladím ji po tváři, mám nádor, v hlavě, i já... moje kamarádka doktorka, dva kluci tu běhali kolem... zastavil se čas, dojem, pojem, sen.... ale slavilo se... a odkrývaly se detaily, tak daleko... ode mne...

jak někdy tu barevnost otáčíme v sobě, líbí nelíbí... a hledáme ten dotek, úsměvu...

přemýšlím, děkuji, někdy tulák někdy král... svůj... jak někdy bolí vlastní viny a opodál stojí ten, co pohladí a řekne dál... ty... nejsme dokonalí