zelená víla

hladíš Kytičko, hladíš...

Lilith: proč mít strach? jen si to užívej... jedině tě to posune... hodně štěstí přeji...

díky Hani...

zdravím básnířku i básníka... nezklamete :-)

šťavnaté...

hodně štěstí.. :-) věřím v anděli a jejich jsoucno, mám moc ráda toho, co skleněně mi na okně sedí... mám jich doma moc, jen ta jejich láska je opravdově jiná.. :-)

prosím o to mezi tím...

kéž by...

když jeden najde sebe, snad najde to víc.. i přes ty překážky... co mu udávají směr...

dá tip.. něco to ve mně evokuje... něco... i když s něčím se neztotožňuji...

moc ti rozumím, ta místa kde člověk nabírá sílu, okouzlení i kouzla... ta zákoutí, kde se člověk cítí velmi volně sám....

Kajuta: tak každý máme tu svou knihu života i občas v dlaních v určitých chvílích držíme sami sebe...

Kajuta: nevěděla jsem,zda chápu správně, také bych řekla sám sebe... ale napsáno krásně, jako vždy u tebe...

...svůj život...

Kajuta: jo žralokem se může ve vteřině stát kdokoli, i někdo o kom máš zdání naprostého opaku... ale to , že je někdy někde ještě oba potkáme, to jsem si naprosto jistá... no jak se ty kurzy plavání někdy hodí... :-))))

Kajuta: jo my budeme na jednom... jo takhle... no maximálně se urve, ale já plavat umím a ty taky... takže co, nic nás nemůže ohrozit, pouze žraloci :-)))

Kajuta: ježiš, no hned jsem klidnější :-) já tedy navštěvuji kurzy životního plavání velmi aktivně :-))

Kajuta: ahoj, ale až já se jednou utopím :-))))

někdy bývá největší odpovědí mlčení... jen v něm umět číst... :-) a někdy i cesta je odpovědí...

duševně silná... i když jsme sami, i tehdy je krásně...