zelená víla

co ti brání?? :-)

náš, važme si ho.. a prožijme ho tak, ať se loučíme s úctou a to i k sobě samým...

tak to se mi líbí... žena se sebevědomým vnímáním, postoje a přesto jemná, projevem... vau... takové lidi, pokud je to opravdové , mám ráda, dá se s nimi diskutovat ... diskuze bez arogance jsou velmi přínosné i bez toho, že spolu se vším souhlasí...

něha v té krásně čisté podobě...

při tvé básni přemýšlím o síle okamžiku...při čtení komentářů i o tom, jak nic není obyčejné ani jeden člověk z nás.. říkám si jestli ta báseň je smutná, ale mám dojem, že je strašně obohacující... nejen pro tebe... díky za to..

smutek... zvláštní společník, ale umí otvírat oči...

i já něčemu věřím... ale k víře k Boha prostě mám svoje, znám lidi jemu se modlící a vždy jsem měla svůj dojem, že ti lidé by se měli chovat nějakým způsobem, pokorně... a to je to, co u nich nenacházím... omlouvám se.. ale báseň se mi líbí...

jak prosté okamžiky bývají těmi tak důležitými... přínosnými krásou... lidské vnímání..

i hořkosti třeba... pro rozeznávání..

jinakost i dnes vzbuzuje v lidech něco.. já říkám bohužel... já se takovými lidmi obklopuji velmi ráda...

ještě že voda neumí mhouřit oči :-)

hodně lidí k němu sahá, když prochází něčím, co je pro ně těžký... v ruce se sklenkou jsou hrdinové a znají každé řešení... s úctou hledím na ty, kteří nad tímto démonem vyhráli, i když je to soupeř na zbytek života...

jojo ty dusna taky nesnáším, ale je pravda, že některým blbcům člověk ustoupit nesmí...

odnahacený den, to je výborný.... :-)

já ráda létám v myšlenkách a k lidem, kteří tu už nejsou, tyhle výlety k nim mi moc dávají... :-) krásně napsáno...

hluboká ve všech směrech...

ty umíš ale navnadit na jahody... :-)

atmosféra k zastavení se a rozjímání....

milá a příjemně laděná ..

:-)