zelená víla

něžně psané, to já mám ráda..

mám ráda ticho se slovy.. díky...

někde jsem četla , že člověk co zahání slzy či pláče je nemocen, psychicky.. upřimně přiznávám, že jsem nemocná .. mě prostě lidské věci i texty dojímají a já prostě pláču.. a já se za to nestydím.. děkuju.. děkuju moc..

a není jen jedna šance.. štěstí se hledá.. a nachází a najde.. a nejde o vaření, nebo já to v tom nevidím.. vařit umím, myslím si, ale není to můj koníček, říkám si proč tak moc věnovat čas v něco, co je hned pryč.. :-) raději do něčeho co zůstane.. krásně píšeš, vtáhneš do děje a člověk přemýšlí.. uvažuje, přirovnává , sní.. děkuji za to..
mně osobně to dělá dobře, moc dobře..

i já díky za krásné přání..

Krásně napsáno, krásně procítěno a opravdové. Snad někdy mít to kouzlo neopravdovosti a snění , pocitů i citů v závratnosti pomůže. A ta důležitost přetrvá, navždy.. ta důležitost okamžiku..

hmmm... tak si tak lebedím nad zážitkem..

a navždy slyšitelné..

tak tak..

tak to je silné...uf

:-) milé a nadějné..

a když se na nebe usměješ... změní trochu barvu .. :-) a možná ne, ale nálada se ti zlepší určitě ..

ve vlaku je blaze...když s tebou nejede nasírlá, uječená průvodčí :-))

ani nedýchám..

jojo, bohužel...

mrtvých láska je v nás.. navždy..

Vážím si ho za to co udělal, jak přemýšlel, za jeho skromnost a za cestu, která vede k cíli. Koukla jsem se na článek na netu, otevřela diskuzi a zase ji s odporem zavřela, lidi dnes umí hodně kritizovat a urážet, ale něco udělat ne.
Říkám si, že už ho nic nebolí, že je mu dobře... a svůj čas tady naplnil až po okraj. A stejně je mi smutno.

I Tobě krásné Vánoce
plné pohody, klidu, vůní i chutí..

mám ráda ženské verše, citlivé, jemné, průzračné... nekonečné.. a ty tvé jsou dokonalé..

žít a nechat žít.. řídím se tím pravidlem, respektuji , ale i sebe a nechám se respektovat..