jamující...

ohrnul jsem si límec
a vnořil se do davu
díky němuž město
neustále vypadalo
jako při evakuaci...

probíjel jsem se pomalu
tou masou
na jedno místo
s nevěřícím pohledem dítěte
co je nečekaně konfrontováno
s moderní dobou...

otevřel jsem futrál
zamazal obličej
spáleným korkem
pokrčil kolena
pomazlil se se saxem
tělo se lehce rozhoupalo
a pak vtrhl do melodie
a rozerval ji vedví...

nástroj trčel z úst
jako další končetina
sršely z něj jiskry
bodal jako hřebík
do chodidel
a vyvrhoval na němé publikum
jako napalm
drsné tóny hněvu i marnosti...

zastavila se u mne
se slovy
nejste blázen?...

pravda jsem trochu excentrický
ale to je u nás cvoků normální...

vše je jen otázka priorit
a ty vaše jsou
na dokonale správných místech...

lehce zčervenala
ale já zachytil
v jejích očích
záblesk zájmu...

vím že je zima
a přesto
rád bych vás pozval na zmrzlinu...

souhlasila...

má Corneta...